Page 226 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

Sto dvacátý čtvrtý dialog

14. března 2000

Petr: Cítím, že bys chtěl pokračovat v probírání záležitostí nastolených v předchozím
dialogu (123.), jakož i podat výklad a vysvětlení skutečného významu výroků papeže
římsko-katolické církve. Mám pravdu?

Pán Ježíš Kristus: Ano, Petře, máš pravdu. Nejdříve ze všeho potřebujeme dále
probrat otázku života jako takového obecně a individuálního, jedinečného a odlišného
‚já jsem‘ a jeho vlastního osobního života konkrétně. Potom se možná obrátíme
k významu papežova výroku - jestli vůbec.

Jak si pamatujete z předchozího dialogu, jedna z nejdůležitějších otázek, kterou měla
každá stvořená entita v tom čase a ne-čase v mysli, byla ta, zdali jejich chápání a
definice života jsou správné a zdali jejich individuální, jedinečné a odlišné ‚já jsem‘ je
skutečně takové. V tom ohledu to nebyla jen otázka, jestli je jejich život životem
pozitivního stavu, ale jestli to, co zažívají, je skutečně život jako takový. Jak můžete
vědět, že to, co máte a co prožíváte, je skutečně život a jestli je vaše vnímání, že
vlastníte pravé individuální, jedinečné a odlišné ‚já jsem‘, skutečně správné? S čím
byste měli porovnat to, co máte a kdo jste ve svém ‚já jsem‘, jestliže vám není dostupné
nic odlišné, abyste mohli udělat takové srovnání?

Mezi životem a ‚já jsem‘ každého jedince existuje faktor závislosti. Jak si pamatujete,
vědomé uvědomění si toho, že máte uvědomění sebe sama, tedy řekněme toho, že si
uvědomujete, že jste ‚já jsem‘, ustanovuje uvědomění, které obsahuje život jako takový.
Konec konců, jestliže jsem si vědom, že jsem ve svém vlastním jsoucnu a bytí, potom
musím být na živu nebo mít život, abych byl schopen pojmout a vnímat sebe samého
jako majícího život. Takže kdykoliv mluvíme o životě jako takovém a o ‚já jsem‘ jako
nositeli toho života, pak je zřejmé, že život nemůže být a existovat bez svého nositele a
nositel života nemůže být a existovat bez svého života. Proto tedy vzájemná závislost.
Samozřejmě toto nebylo otázkou. Tuto věc tady zdůrazňujeme jen kvůli tomu, aby vám
bylo dáno jasné vnímání a pochopení toho, že život a ‚já jsem‘ jsou neoddělitelní a
jeden bez druhého nemyslitelní a neodvoditelní. Takže v tomto případě otázka byla,
jestli je život jako takový skutečně životem nebo něčím jiným, a tedy jestli podle
podobnosti a vzájemné závislosti je ‚já jsem‘ skutečně ‚já jsem‘ nebo něco jiného. Může
něco jako neživot a ne-‚já jsem‘, jakož i nejsoucno a nebytí být a existovat ve své vlastní
kondici a procesu bez jakéhokoliv spojení a spojitosti s tím, co se nazývá život a ‚já
jsem‘? A pokud ano, jaké by to bylo v porovnání s něčím, co se nazývá život a ‚já jsem‘?
Je vůbec taková kondice možná?

Problém s touto záležitostí je pro sentientní mysl ve faktu, že tím, že není absolutní ve
svém vlastním stavu, procesu a kondici, a tím, že není zdrojem či původcem svého
vlastního života a svého ‚já jsem‘, nemůže mít absolutní vědomost, jestli to, co prožívá