Page 217 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

pozitivního stavu, nemůže být obsaženo v tomto a odvozeno z tohoto Absolutního ‚JÁ
JSEM‘. Jinak by to nebylo absolutně pozitivní.

V tomto pojetí výše zmíněných faktů se nic nemůže odvozovat nebo pocházet ze Stavu
Absolutní Pozitivnosti něčeho, co není integrální součástí Jeho Vlastní Povahy, Stavu a
Kondice. Aby se to opět zopakovalo: nebylo by to jinak absolutně pozitivní. Ale protože
nic jiného než pozitivního se nemůže odvodit z Absolutního Stavu, cokoliv z Něho není
odvozeno, může se odvodit, ustanovit, zpříkladnit a žít někým, kdo je pouze relativní
k tomu Absolutnímu.

Logika tohoto uspořádání bez stínu pochyb dokazuje, že cokoliv je neschopné původu
v Absolutním Stavu, nemůže v sobě nést žádné elementy toho Absolutního. V tom
případě se může skládat jen z relativních elementů. Všechno relativní, co není
odvozeno z Absolutního, je ve svém jsoucnu a bytí omezeno a vyčerpá se nebo mu
dojdou všechny a jakékoliv možnosti pokračovat navždy. Taková je povaha něčeho, co
se neodvozuje z Absolutně Pozitivního, ale jen z relativního.

Zde je odpověď na otázku, jaké by to bylo, být ve stavu domnělé nenáležitosti a
nezávislosti. Cokoliv a kdokoliv, co/kdo nepatří nikomu a ničemu a nezávisí na
náležení k nikomu či ničemu, separované a izolované od stavu, ve kterém patří a závisí
na svém Absolutním Zdroji, nemůže být a existovat do nekonečna, na věčnost v sobě,
sebou, od sebe a ze sebe. Tím, že kromě Absolutního Stavu je každý relativní, samotnou
definicí významu slova ‚relativní‘ v jeho relativní kondici tím, že toto relativní
nenadělilo samo sobě svůj život, nemůže být ani existovat samo v sobě, samo sebou, ze
sebe a od sebe. Jinak by nebylo relativní, ale Absolutní. Logika a princip života jasně
říká, že může být a existovat pouze Jedno Absolutní. Je nepředstavitelné mít víc než
jedno Absolutní. Jak si jasně pamatujete, mnoho absoluten by se navzájem anulovalo,
protože by se navzájem vylučovala.

Ustanovením tohoto relativního a odlišného života ve srovnání s původním životem -
životem pozitivního stavu - může se odehrát prožívání a poznávání toho, jaké to je, být
v takovém životě ne-náležení a ne-závislosti. Nyní je každý schopen experimentálně a
fakticky vědět, k čemu tento druh života, vlastně neživota, vede a jaké je to být a
existovat v něčem, co nebylo odvozeno z Absolutního Zdroje Života a jeho pozitivního
stavu. Proč nazýváme ten druhý život neživotem? Filosofická otázka je zde velmi jasná:
pokud je jen jeden Pravý Zdroj života, jakéhokoliv života, potom cokoliv, co se přímo
neodvozuje od tohoto Zdroje, který je Životem Sám v Sobě, Sám Sebou, Sám ze Sebe a
Sám od Sebe, se nemůže nazývat životem. Jestliže to není pravý život, potom v tom
případě je to neživot.

Takže vidíte, Petře, a každý, kdo čte tato slova, že nejdůležitější a rozhodující
existenční otázkou zde je potřeba srovnat pravý život s neživotem. Původní otázka
byla: Jak můžeme vědět, že máme pravý život nebo že jsme v pravém životě, jestliže
nemáme žádnou zkušenost, žádnou znalost a žádné chápání něčeho, co je neživot?
Máme pouze život. Ale jak víme, že je to skutečně život? Jak tedy vidíte, problém zde je
tedy daleko hlubší, než jen odpověď na otázku, zda jste v životě pozitivního stavu.