Page 215 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

A zde přicházejí filosofické a mystické důvody, proč bylo v první řadě dovoleno
vynalézt negativní stav a následně ho aktivovat. Jak vidíte z těchto slov, negativní stav
potřeboval být především vynalezen, a jakmile byl jednou vynalezen, bylo nutné ho
aktivovat a uvést v jeho vlastní, zdánlivě nezávislý pohyb. Jak taková idea vynálezu
něčeho, jako je negativní stav, přišla na mysl, když předtím nic takového neexistovalo
v žádné formě nebo tvaru a nebylo to ani obsaženo v repertoáru idejí v sentientní
mysli? Kromě toho, co na toto téma bylo zjeveno skrze celé Mé Nové zjevení, obzvláště
v moskevských dialozích 89. a 90., bylo k tomu vynálezu nápomocno ještě něco jiného.
Sentientní mysl tkvící ve svém vlastním relativním ‚já jsem‘, které je relativní k Mému
Absolutnímu ‚JÁ JSEM‘, skrze vnímání a poznání sebe samé jako jsoucí svým vlastním
‚já jsem‘ hledala význam svého individuálního, jedinečného a rozdílného života, jakož i
života obecně. Jak zodpovíte tak důležitou otázku o významu individuálního a
obecného života, jestliže nemáte nic jiného zcela odlišné povahy a významu, s čím
byste mohli porovnat povahu svého vlastního života a života obecně? Pokud máte jen
jeden význam a nemáte žádné zkušenosti s jinými možnými významy, potom jak si
můžete být jisti, že vaše ‚já jsem‘ je skutečně ‚já jsem‘, a ne něco jiného? A že váš
individuální život je pravý život?

Otázkou zde bylo zjistit, zda vnímání sebe sama, poznání sebe sama, identita sebe sama
a život sebe sama v individuálním, jedinečném a rozdílném způsobu žití toho ‚já jsem‘
byly skutečné a faktické a zda se skutečně nacházely v pravém jsoucnu a bytí, nebo
někde jinde či v něčem jiném. Ale to někde jinde a něco jiného, v tom bodě času a ne-
času neexistovalo. Jestliže něco takovéto povahy neexistovalo, pak by v tom případě
bylo možné počít ideu, že ‚já jsem‘ ve svém vlastním jedinečném, individuálním a
rozdílném životě, jakož i život obecně, by také nebyly a neexistovaly. V tom případě
všechno, co toto ‚já jsem‘ prožívá, by mohlo být iluzí a podvodem; a idea, že se nachází
v pravém životě by tudíž také mohla být iluze.

Aby se toto dilema vyřešilo, ‚já jsem‘ sentientní mysli se pouští do průzkumu některých
jiných možností, které by vedly k odpovědi na jeho životně důležitou otázku o realitě a
významu života obecně a jeho ‚já jsem‘ konkrétně. Všechno, co bylo té sentientní mysli
do toho okamžiku dostupné, a všechno, co bylo ve zkušenostní modalitě, nemohlo být
využito pro výzkum jiných možností a pro náležité zodpovězení její otázky. Bylo nutné
vynalézt něco jiného, co vůbec neexistovalo a co by mohlo být založeno ve svém
vlastním jsoucnu a bytí nezávisle a odlišně od všeho, co bylo sentientní mysli do toho
okamžiku dostupné.

Hlavním problémem zde byly příslušnost a struktura ‚já jsem‘. Otázkou bylo také
odvození života a pojímání ‚já jsem‘ z Absolutního stavu Života a jeho Absolutního ‚JÁ
JSEM‘. Jestliže patřím k něčemu, k někomu a někam a jestliže můj život a jedinečné,
odlišné a individuální ‚já jsem‘ je v modalitě totální závislosti na někom či něčem jiném,
co je Absolutní povahy, v tomto případě na Mně, a jestliže zde není jiná modalita života
a modalita stavu a procesu mého ‚já jsem‘, potom jak bych si vůbec mohl být jist, že
skutečně patřím do pozitivního stavu a že můj život a mé jedinečné, individuální a
odlišné ‚já jsem‘ se skutečně odvozuje z Absolutního Stavu? Tím, že jsem relativní
k Absolutnímu, by bylo pro mne obtížné či dokonce nemožné vědět, že tato situace a
kondice mého života je absolutně pravdivá. Konec konců, nemám k dispozici nic, s čím