Page 216 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 123

bych mohl srovnat záležitost příslušnosti a závislosti mého ‚já jsem‘ vůči Absolutnímu
Životu a jeho Absolutnímu ‚JÁ JSEM‘. Není dostupný žádný jiný stav, proces, kondice,
životní styl nebo cokoli jiného v tomto smyslu, co by mne ujistilo, že skutečně náležím
k někomu, kdo je Absolutně Pozitivní, a že se nacházím v něčem, co se nazývá pozitivní
stav. Jak mám vědět, že tato situace je pravdivá? Jak mám vědět, že to, co je mi
dostupné a co je mi prezentováno jako pozitivní stav a jako moje ‚já jsem¨, je skutečně
tak a že žádný jiný stav, kondice, proces a cokoliv jiného není uskutečnitelné a možné?

Aby se zodpověděly tyto důležité a závažné existenciální otázky, bylo nezbytné
vynalézt něco odlišného, něco, co by eliminovalo a zapudilo faktor a nutnost náležitosti
a závislosti ‚já jsem‘ na životě, stavu, kondici a procesu Absolutního Života a Jeho
Absolutního ‚JÁ JSEM‘. Otázkou především bylo: Je vůbec možné ustanovit kondici,
která by vyloučila takovouto příslušnost a závislost ohledně kohokoliv či čehokoliv a
která by byla úplně odlišná od toho, co bylo do toho okamžiku dostupné? Jak byste
založili něco, co v pravé skutečnosti neexistuje? Vynaleznete to! Pokud se všechno vám
dostupné definuje jako pozitivní stav, pak potom vynaleznete něco, co pozitivním
stavem není. Abyste to mohli udělat, potřebujete přijít s ideou separace od všeho a
každého, kdo je integrální součástí toho, co se nazývá pozitivní stav.

Klasifikováním všech aspektů pozitivního stavu ustanovíte odlišný způsob životního
stylu, který nemá nic společného s tím, co je v pozitivním stavu obsaženo a co je jeho
charakteristikou. Jestliže to není pozitivní stav, v tom případě se to potom musí
nazývat negativní stav. Protože všechno v negativním stavu je postaveno na principu
opozice ke všemu ze stavu pozitivního a protože pozitivní stav neobsahuje nic, co je
typickou vlastností stavu negativního, každý, kdo si zvolí být integrální součástí
negativního stavu, už více nepatří do stavu pozitivního. Tím, že už více nepatří do
pozitivního stavu, jeho ‚já jsem‘ ztrácí jakékoliv zjevné spojení se svým původním
zdrojem.

Ale problém s touto situací je ten, že stále existuje vědomí, že vlastní život,
individualita, jedinečnost a odlišnost, zakořeněné v povaze a struktuře ‚já jsem‘, patří
do pozitivního stavu a že se odvozují z Absolutního Stavu a jeho Absolutního ‚JÁ JSEM‘.
Dokud takové vědomí existuje, předpokládaná realita negativního stavu nemůže být
ustanovena. Aby se tento problém a to vědomí obešly, je nutné vymýtit jakékoli
vědomí a upomínání si takové záležitosti a závislosti. Pokud jste s to dosáhnout tohoto
cíle, v tom případě můžete založit životní styl, který z pozice vašeho vědomí a
sebeuvědomění nepatří do pozitivního stavu a je nezávislý na čemkoliv, co je
definováno jako Absolutně Pozitivní. Založením takového životního stylu máte nyní
zkušenostní modalitu bez náležení a bez závislosti. Ustanovíte-li tento stav, kondici a
proces, máte něco ve svém repertoáru, co vám umožňuje porovnat to, co se nazývá
pozitivním stavem nebo co je postaveno na principu náležitosti do pozitivního stavu,
s tím, co k němu nenáleží. Současně tedy máte prostředek, kterým můžete zažít, jaké to
je, když se domníváte, že vaše jedinečné, odlišné a individuální ‚já jsem‘ je nezávislé na
Absolutním ‚JÁ JSEM‘. Nakonec jestliže Absolutní ‚JÁ JSEM‘ je čistě a naprosto pozitivní
povahy, v tom případě jakékoliv jiné relativní ‚já jsem‘, které ve svém vlastním
uvědomování si a vnímání sebe sama a vnímání obecně už více nepatří do pozitivního
stavu, nemůže s Ním mít jakékoliv spojení, poněvadž nic jiné povahy, než je povaha