Page 218 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 123

Jedná se zde o to, abyste věděli, že máte a zažíváte skutečný život jako takový, a ne jen
život pozitivního stavu. Aby se zodpověděla tato jedna z nejdůležitějších otázek, bylo
absolutně nezbytné dát svolení k založení něčeho, co není pravý život, ale ve
skutečnosti neživot. Dokud jste si vědomi povahy života, který současně žijete, nemůže
se stav, kondice a proces neživota ustanovit. Pokud je primárním obsahem vašeho
vědomého uvědomění cokoliv z elementů skutečného života, nemůže neživot
dosáhnout svého protivného uskutečnění. Aby se tudíž tento neživot přivodil, musíte
z něho vyloučit vše, co je zahrnuto ve skutečném životě.

Jak vidíte z tohoto popisu, vymezení neživota nespočívá ve faktu, že nežije, jak by
naznačovalo pojímání tohoto termínu a obsahu neživota, ale v tom, že neobsahuje
žádné vlastnosti pravého života. Život, podle definice, je něco, co je samo v sobě, samo
sebou, samo ze sebe a samo od sebe a vždy je kondicí a stavem svého Absolutního
Zdroje. Z toho důvodu život vždy byl, je a bude od věčnosti do věčnosti. Na druhé
straně úplně všechno, co od věčnosti nikdy nebylo, není a nebude v sobě a samo sebou,
je neživot. Protože negativní stav nebyl a nebude od věčnosti do věčnosti - konec
konců jeho původ se může vysledovat až k pátrání relativních sentientních entit po
významu života a jejich ‚já jsem‘ - nemá ve své povaze nic, co se odvozuje ze života jako
takového. Touto logikou je to proto neživot. V tomto ohledu jakákoliv sentientní entita
v sobě, sama sebou a od sebe nemá život, protože nebyla od věčnosti. Aby mohla žít a
být naživu, dostává život z Absolutního Zdroje Života, který byl a bude na věčnost.
Dokud rozpoznáváte a uznáváte tento faktor náležitosti a závislosti na Absolutním
Zdroji, třebaže jste nežili od věčnosti tímto rozpoznáním a uznáním jsouce vědomým a
sentientním nosičem toho života, váš život bude na věčnost. V okamžiku, kdy tato fakta
odmítnete, postupem toho odmítnutí ustanovíte, paradoxně řečeno, pseudoživot
neživota. Takový neživot, nemající v sobě nic z pravého života, je neschopný zůstat na
věčnost. Takže jak vidíte z tohoto uspořádání, pouze někdo nebo něco, kdo/co
obsahuje uvnitř sebe elementy pravého života, kterými žije a je naživu, může a smí
zůstat věčně.

Jaké je tedy správné ponaučení z toho všeho? Každému v jsoucnu a bytí to dává jasné
chápání, že jejich život je skutečný, že žijí pravý život neboli mají život jako takový,
protože teď mají jasné zkušenostní srovnání mezi svým životem a neživotem - což je
negativní stav. Kdyby jim nebylo takové porovnání dostupné, nikdo v pozitivním stavu
by nedošel k žádnému rozumnému závěru, že skutečně žije život a že jeho život je ve
skutečnosti život pozitivního stavu. Takže to, co má, je skutečně život. Všechno ostatní
mimo život je neživot. Důsledky toho neživota se ilustrují v chování a životním stylu
všech, kteří žijí v neživotě. Z těchto skutečností je ponaučení velmi jasné: Pravý život a
každého ‚já jsem‘, které jim dává pocit života, může být a existovat jen z Absolutního
Života, od Absolutního Života, v Absolutním Životě a Absolutním Životem - Pánem
Ježíšem Kristem. Cokoliv se neodvozuje z toho Zdroje a není na Něm závislé, nemá
žádný život, ale jen neživot. A toto je Absolutní Pravda v této věci. Tím, že máte ten
život, patříte ke všemu a jste závislí na všem, co vychází a vyzařuje z Absolutního
Zdroje Života - z Pána Ježíše Krista a Jeho/Jejího pozitivního stavu. Pravý význam
života je zakořeněn v tomto faktu.