Page 21 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

nepostrádající absolutně nic ve Své přirozenosti. V tomto smyslu je tedy Absolutní více
než toto vše. Co to ale je, to více než vše toto? V relativní vědomě uvědomující si mysli
je idea o tomto Absolutním, která této mysli říká, že Absolutní ve svém přesahování
obsahuje ve Své Přirozenosti něco, co nelze ani pojmenovat žádnými existujícími slovy,
podobenstvími či obrazy, ani nejsou k dispozici či možné souvztažné ideje, které by se
byť jen vzdáleně mohly přiblížit porozumění či pochopení toho, co Absolutno ve Své
úplnosti skutečně Je. Avšak vědomě uvědomující si mysl opravdu ví o tomto skutečně
nejdůležitějším aspektu Absolutního. Taktéž jistě ví, že tuto část Mého Absolutna nelze
žádným způsobem pojmenovat ničím, co je k dispozici v repertoáru slov, výrazů, idejí,
pojetí atd., který byl až do tohoto bodu dostupný v kterémkoli daném čase či ne-čase.

Avšak existuje ještě další bod tohoto aspektu Absolutna, který není žádnou vědomě
uvědomující si myslí pojmenován či chápán. Jak se tak hezky ukázalo ve Spisech Dr.
Pietra Noomena, které obsahují Mou významnou konverzaci s ním (strana 346), „je
bezpodmínečně zaručeno, že tato část Mne nemůže být zasažena či ovlivněna
deformacemi a lžemi, jak je tomu u Mých ostatních pojmenování a aspektů. Co není
známo, nelze popírat či překroutit“. Kdyby bylo možné zjevit či sdělit něco z této části
Mé Absolutní Přirozenosti (což je naprosto nemožné!) tím, že by nebyly patřičné
základy, na nichž vědomě uvědomující si mysl může správně definovat či určit, co tato
část Mé Absolutní Přirozenosti opravdu znamená či označuje, neměla by v té věci na
vybranou nic jiného než zdeformovat či překroutit Její význam. V takovém případě by
vědomě uvědomující si mysl dle činitele příslušné závislosti svého života na této
Absolutní Části přestala existovat v absolutním smyslu. A nejenom to, ale dle faktoru
vzájemné propojenosti všech a všeho by v průběhu sdílení této deformace a nepravdy
přestali existovat i všichni a vše ostatní.

Pamatujete si sdělení v křesťanské Bibli o odpuštění hříchů? A jak jsem to v ní uvedl,
že všechny hříchy budou odpuštěny, ale hřích proti Duchu Svatému se považuje za
neodpustitelný, a tudíž ho nelze prominout? V souvislosti s významem této rozpravy je
Duch Svatý tou částí Absolutního, již v její Jsoucnosti a Podstatě nemůže pojmenovat,
pojímat, chápat či vnímat žádná vědomě uvědomující si mysl. Neodpustitelný hřích
vůči Němu znamená, že pokud by nějaká zkreslení či překroucení této Části měla být
možná (což nejsou), vedlo by to k úplnému a nejzazšímu zániku vědomě si
uvědomujícího života jak jednotlivě, tak i v celém souhrnu. Takže nejenom že by
nebylo možné sdělit pravý význam Její povahy, ale tím, že nejsou s to to učinit, jsou
vědomě uvědomující si entity navždy ochráněny před ztrátou svých individuálních a
osobních životů. Tato Část Absolutního má pro tyto životy nanejvýš přímý význam a
vztahuje se k nim.

Okolnost výše uvedeného přesáhnutí by vyvracela jakoukoli představu, která by
někoho mohla vést k tomu, že by z naší definice Absolutna mohl odvodit panteistický
názor. Pojem ‚všezahrnující‘ by mohl některé lidi vést k takovému nesprávnému
závěru - jak je tomu v mnoha případech mezi filosofy a mysliteli na vaší planetě. Pokud
přesáhnete něco, co je součástí vaší všezahrnující povahy, ve svém celku nemůžete být
zároveň či v témže stavu tím něčím. Jinak byste byli tím něčím omezeni. Okolnost
omezení něčím by vylučovala, že jste Absolutní.