Page 25 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

To, že jsem vzal se Sebou Petra a dva syny Zebedeovy (Jakuba a Jana) na místo, kde
jsem měl být ve stavu úplné a celkové oddělenosti od Mé Božskosti a nacházet se jen ve
Své lidské přirozenosti, znamená potřebu udržování Mého lidského života faktorem
duchovní reprezentace a souvztažnosti těchto tří učedníků - lásky a dobra, moudrosti i
pravdy a pozitivního konání a víry, jež umožňuje, aby takový život pokračoval ve své
funkci bez ohledu na to, v jaké strašlivé, zoufalé a bolestné kondici se nachází. Jedině
tito činitelé mohou udržovat jakoukoli formu života. Z těchto důvodů nacházeje se v té
chvíli jen v lidské přirozenosti, jako každý jiný lidský tvor, a věda, co Mě čeká, cítil jsem
velkou tíseň, ohromný zármutek až k smrti.

Toto rozpoložení, takříkajíc být jen v lidské kůži, všem jasně zobrazuje, co to znamená
být lidským tvorem. Byl to smutný, velmi tísnivý a smrtící stav, v němž nebylo žádné
naděje v cokoli v něm a z něho, a v němž tudíž nebyla žádná jiná možnost volby, než
jen umřít. Symbolicky řečeno vůbec všechno, co je lidské povahy, musí nejprve zemřít,
aby mohlo opravdu žít. Faktorem lidské smrti se smrt ovládne a obrátí v pravý život.
Procesem Mého umírání byl tedy věčně ustanoven jeden z nejdůležitějších činitelů
toho, aby lidští tvorové mohli získat pravý život. Ale musí nejprve umřít, aby mohli žít.
Já jsem tedy také musel nejprve zemřít, aby se dal život lidským tvorům a všem, kdo se
chytili do pasti v negativním stavu.

Avšak předtím, než se to provedlo, jsem musel zobrazit veškeré aspekty bytí lidským
tvorem a bytí v procesu smrti. Umírání bylo posledním pokušením, jehož jsem se měl
zúčastnit stejným způsobem, jakým vy všichni budete muset projít. To bude taktéž
vaše poslední pokušení. Jako typický lidský tvor jsem se obával umírání a všeho, co se
Mi mělo přihodit. Z této pozice jsem se modlil ke Svému Otci a žádal ho, zda by Mě
nemohl ušetřit tohoto hrozného osudu. Zároveň však tím, že jsem velmi zřetelně
třikrát po sobě řekl: „Ať se koná Tvoje vůle, ne Má“, jsem odevzdal Svou lidskost Své
Božské Esenci a Substanci a tímto jsem se směle připravil na vše, čím jsem byl nucen
projít, abych úspěšně provedl své poslání. Odevzdáním se Vůli Svého Otce jsem účinně
překonal všechna pokušení a byl jsem připraven na vše, co se mělo stát. Jak jste si
všimli, toto se událo třikrát a třikrát jsem nalezl Své učedníky spící a třikrát jsem jim
řekl: „Bděte a modlete se, abyste se nedostali do pokušení, Duch je sice ochoten, ale
tělo je slabé.“

‚Třikrát‘ v probíraném spoluvýznamu představuje stav začlenění všech aspektů Mé
lidské přirozenosti a proces její přípravy na sjednocení s Mou Božskou Esencí a
Substancí, které vyvrcholilo nabytím a ustanovením Mé Nové Přirozenosti. V případě
Mých učedníků to, že byli nalezeni třikrát spící, znamená jejich úplné oddělení od
reprezentativní funkce, kterou měli, a navrácení zpět do jejich dřívějšího rozpoložení
tkvícího v jejich typické lidské přirozenosti. To bylo nutné ustanovit, aby se
negativnímu stavu umožnilo vstoupit a připravit lidstvo pro zradu všech pravých
duchovních principů vztahujících se k Mé Pravé Přirozenosti. Jakmile upadnete do
spánku, čímž se říká, že jakmile neberete zřetel na vaši duchovní esenci a substanci
(což znamená upadnutí do hlubokého spánku), tímto se ukotvujete ve svých
zevnějšnostech, kde neexistuje nic z pravého života a vzhledem k tomu je v něm vše
jako v hlubokém spánku.