Page 67 - CHÁPÁNÍ A NAPLNĚNÍ NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA

aspektu Života Nejvyššího. Specifičtějším, ale ještě stále celkem všeobecným
účelem a užitkem takovéhoto života je sdílet jej se všemi ostatními.

Toto sdílení je základním a životně důležitým předpokladem užitečnosti každého pro
bytí a existenci, protože nikdo jiný v celém Stvoření neobsahuje ten stejný aspekt
života. Nikdo jiný nemůže prožívat život tím stejným způsobem. Kdyby tento
jedinečný život nebyl dostupný pro sdílení, Stvoření by bylo ochuzeno o prožívání
některých velmi důležitých aspektů Přirozenosti Nejvyššího.

Proč je tak důležité prožívat tuto Přirozenost?

Jedním z hlavních účelů, pro který byly stvořeny životní formy – čili entity, bytosti,
lidé, atd. – bylo sdílet to, co má Nejvyšší. Jak bylo uvedeno předtím, Přirozeností
Nejvyššího je Absolutní Láska a Absolutní Moudrost. Co je největší touhou jakékoliv
lásky? Sdílet a dávat všechno, co má. Tato touha lásky je hlavním motivujícím
faktorem Nejvyššího pro stvoření Jeho/Jejího Stvoření.

Božská Láska nám chce dávat nebo sdílet s námi to, co má. Ale nemůže sdílet svůj
Absolutní Stav s někým, kdo není Absolutní. Zatímco Božská Láska chce sdílet
všechno, co má, absolutně, Božská Moudrost Nejvyššího mírní toto sdílení takovým
způsobem, aby nezničila životní formy tím, že do nich vloží celý Absolutní život.
Absolutní Sdílení Absolutního Stavu s někým, kdo není absolutní, ale relativní, má za
výsledek úplné zničení toho někoho.

Takže, Božská Moudrost zmírňuje toto sdílení do takové míry, že jedinec přijímá v
každém okamžiku jen tolik života, kolik může pojmout. Božská Láska však chce
sdílet všechno. Aby se takovéto sdílení umožnilo, Božská Moudrost z Božské Lásky
tvoří nekonečný počet a rozmanitost inteligentních bytostí a entit, do kterých
umisťuje různé jedinečné aspekty svého Absolutního Života relativním způsobem, a
potom je všechny vzájemně spojuje takovým způsobem, že jsou dostupné pro
vzájemné sdílení čili pro dávání toho, co mají a přijímání toho, co mají jiní.

Prostřednictvím tohoto principu vzájemného sdílení jsou nám dostupné různé jiné a
odlišné aspekty Života Nejvyššího, které nejsou stejné, jako máme my. Sdílením
sebe s jinými jim dáváme něco, co nemají.

Věčným procesem tohoto sdílení získáváme a přicházíme stále blíže k dávání,
přijímání a sdílení více a více aspektů Absolutního Života Nejvyššího. Z tohoto
procesu se stáváme stále více ztotožněni s Nejvyšším a naplňujeme touhu
Absolutní Lásky Nejvyššího víc a víc s námi sdílet všechno, co má, v Absolutním
smyslu.

Avšak protože nikdy nedosáhneme té kondice, ve které bychom se stali Absolutními
(konec konců, byli jsme stvořeni a nebyli jsme vždy v bytí a existenci), v kondici, ve
které bychom mohli sdílet Absolutní Božskou Moudrost Nejvyššího, je zajištěno, že
náš život bude pokračovat navždy, aby takovéto sdílení bylo vždy možné až navěky.
Takže všechny inteligentní bytosti, entity a lidé nemohou nikdy přestat být a
existovat ve formě jedinečných, sebe uvědomělých, sebe vnímajících, sebou
jediných a osobitých bytostí, entit a lidí. Budou vždy žit až na věčnost, aby mohli
sdílet sebe sama čili jedinečné aspekty Nejvyššího v sobě s nimi a jiných se sebou.

Toto je hlavním účelem a užitkem Stvoření. Takže můžeme bezpečně učinit závěr, že
jsme byli stvořeni pro dávání, přijímání a sdílení svým vlastním jedinečným,
odlišným a neopakovatelným způsobem. Takováto je bytostná a podstatná
Přirozenost Nejvyššího a Jeho/Jejího celého Stvoření.