Page 123 - CHÁPÁNÍ A NAPLNĚNÍ NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA

problémy, bědami, utrpeními, hrabivostí, lakomství, podezřívavostí, žárlivostí,
závistí, pomstychtivostí, vraždami, násilím, válkami nebo s čímkoli tohoto druhu,
čeho máme v hojnosti na této pseudozemi. Pravá láska nemá takové emoce či stavy.
Jsou destruktivní. Pravá láska buduje a neničí. Sebeláska je však vybudována
výlučně na takovýchto negativních a protivných emocích.

Takže žádná jiná láska než láska Boží v nás a v jiných, a tudíž láska k ostatním a
sobě samým nemůže a nesmí být výsledkem v jakékoliv zkušenosti a ustanovení
vyváženého a integrovaného života. Tedy abychom mohli prožívat, získat, mít a
udržet si skutečně vyvážený a integrovaný život, máme milovat Nejvyššího v nás a v
jiných nadevšechny a nadevšechno. Takže máme milovat ostatní a sebe sama kvůli
Nejvyššímu, kterým je Pán Ježíš Kristus. Takovýmto konáním naplňujeme účel
našeho života na této Zemi nebo kdekoliv jinde a můžeme eliminovat nevyvážený a
neintegrovaný negativní stav z našeho života.

4. Abychom do našeho pozemského života mohli přivést vyvážené a integrované
žití, musíme uznat, přijmout a aplikovat následující fakt: Ve všeobecném smyslu
jsme byli stvořeni za účelem přijímání, dávání, sdílení a oplácení toho, čím jsme a co
máme. Právě pro tento samotný účel náš Stvořitel, Nejvyšší, Který/Která je Pánem
Ježíšem Kristem, vložil do nás jedinečný a odlišný aspekt Jeho/Jejího života. Nikdo
jiný nemá ani nemůže mít stejný aspekt jako já. Nemůžeme mít v sobě stejný aspekt
jako druzí lidé. Jsouc Absolutní, Nejvyšší nemůže vložit do něčeho, co je stvořeno,
úplnost všech Jeho/Jejích aspektů. Stejně je rozděluje nekonečnému počtu a
rozmanitosti obyvatel Jeho/Jejího Stvoření, aby je mohli vzájemně sdílet a aby takto,
skrze tyto aspekty jednoho v druhém, mohli lépe poznat Nejvyššího. Lepší poznání
Nejvyššího umožňuje hlubší a větší lásku k Nejvyššímu. Čím hlubší láska k
Nejvyššímu, tím hlubší láska k jiným a k sobě samému.

Kvůli tomuto uspořádání je životně důležité a rozhodující, abychom se stali samými
sebou. Čím víc se stáváme samými sebou, tím více pravé přirozenosti aspektu
Nejvyššího se v nás projevuje a je k dispozici ve své čistotě ke sdílení se všemi
ostatními.

Takže je to má povinnost, právo, závazek a výsada vůči Bohu a vůči všem být
skutečně samým sebou. Když nedokážu být svou pravou přirozeností, nebo pokud
se snažím nebo toužím být takovým nebo podobným, jakým je někdo jiný, nebo
když chci imitovat někoho, nebo přizpůsobit se uniformitě a standardům vnějších,
společenských požadavků, když popírám sebe samého a Nejvyššího ve mně, jako i
privilegium každého jiného poznat mé pravé já, jak bylo stvořeno Nejvyšším,
takovýmto konáním ničím vyváženost a integraci svého života.

Takže pravý vyvážený a integrovaný život je možný, jenom když přijímáme naši
pravou přirozenost, jak byla stvořena Nejvyšším, a za tím účelem, za jakým byla
stvořena Nejvyšším, a zůstáváme vždy věrni svému pravému pověření. Takovýmto
konáním efektivně a úspěšně eliminujeme negativní stav z našeho pozemského
života a vracíme se na své náležité místo.

5. Je nemožné vést vyvážený a integrovaný život z pozice vzhůru nohama, do které
byl náš svět násilím donucen. Ale tento svět sestává z lidských bytostí, které samy
sebe a svůj svět udržují v této zvrácené pozici. Takže abychom mohli napravit tuto
situaci, musíme změnit náš životní styl zásadnějším a revolučnějším způsobem.
Musíme odmítnout život, který nás napájí všelijakými iluzemi, že neexistuje žádná
jiná realita, než ve které žijeme. Musíme začít sledovat náležitý proud života, od
duchovního, k duševnímu, k fyzickému, k ekologickému, k vnějšímu, atd. Takže
duchovní zřetel našeho pozemského života musí být umístěn do své náležité pozice