Page 111 - CHÁPÁNÍ A NAPLNĚNÍ NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA

vlastní aktivity, umožňujíc všemu ostatnímu v nás odpočívat a regenerovat se.

3. Žertování, hra, smích, humor, zábava, sport, rekreace, spánek a podobné aktivity
mohou sloužit svému účelu jenom tehdy, pokud jejich obsahy jsou relevantní k
potřebám našeho ducha, duše a těla. Proto, když nejsou odvozeny z náležitých
duchovních idejí toho, co by mělo být jejich obsahem, žádné aktivity volného času
ani spánek nemohou být považovány za to, čím se zdají být. Jinými slovy, pokud
život volného času a život spánku nejsou prostředkem k duchovnímu, duševnímu a
fyzickému blahobytu, nemají žádný smysl ani význam. Takže samy o sobě se nikdy
nemohou stát účelem a cílem všeho života. Nejsme tvořiví proto, abychom měli
zábavu nebo spánek, nebo cokoliv tohoto druhu, ale máme zábavu a spánek nebo
cokoliv tohoto druhu proto, abychom byli tvořivější. Toto je velmi závažné duchovní
pravidlo, které je potřeba si pamatovat. Jakákoliv odchylka od tohoto pravidla ruší
platnost náležité funkce života volného času a spánku a oba tyto životy se mění v
ničitele života. Toto je duchovní neboli pozitivní způsob. Takto vidí život volného
času a život spánku každý v pozitivním stavu.

4. Jedinečný a neopakovatelný aspekt života Nejvyššího v nás si vyžaduje svou
vlastní jedinečnou modalitu odpočinku a volného času. Každý má odlišnou potřebu
pro odlišné způsoby, ve kterých může vykonávat či uskutečnit to, co potřebuje
vykonávat během života volného času a spánku. Takže se
nedoporučuje zevšeobecňovat v této nebo v jakýchkoli jiných záležitostech.
Uniformita a konformnost k nějakým určitým standardům jsou znaky negativního
stavu. Co je skutečně osvěžující a odpočinkem pro jednu osobu, není tomu
nutně tak pro druhou osobu. Násilné přidržování se jedné nebo několika modalit
života volného času, nebo stejné délky doby spánku, způsobuje víc škody než
odpočinku.

Proto v pozitivním stavu každý určuje ze svého nitra, z přítomnosti Nejvyššího, jaký
je pro něj nejvhodnější a nejsprávnější způsob naplnění potřeb volného času a
spánku. Protože například v nebesích neexistuje noc, potřeba spánku není určena
takovými vnějšími faktory jako noc, ale vnitřními potřebami po osvěžení a
odpočinku. Stejné věci jsou pravdou o aktivitách volného času. Nikdo nepociťuje
nutkání přestat vykonávat to, co dělá, jenom proto, že někdo jiný pociťuje potřebu
přestávky a odpočinku. Takže čas je individualizován a každá osoba má své vlastní
nezávislé přestávky.

V našem světě je toto obyčejně určeno vnějším časovým plynutím. Většina lidí se cítí
být nucena mít obědovou přestávku kolem poledne. Poledne je určeno pozicí slunce
nad horizontem. Lidé jsou podmíněni sledovat takovéto vnější uspořádání. Kvůli
tomu skutečně pociťují potřebu přestávky okolo poledne. Avšak v pozitivním stavu
nejsou žádné takovéto ohledy možné. Každý má svůj vlastní individuální čas. Mé
poledne může být pro někoho jeho ranním časem nebo odpoledním časem, nebo
šerem (žádná noc tam neexistuje). Oproti tomu je možno mít stejný čas pro několik
lidí. Ale toto není proto, že je jim to vnuceno, ale proto, že jsou náhodou v tom
stejném typu cyklu. To samé je pravdou ohledně všech aktivit volného času a doby a
typu hry, žertování, humoru, smíchu, zábavy a rekreace, které každý potřebuje v té či
oné době.

5. Aktivity volného času a život spánku mohou být považovány za další formu, skrze
kterou může být projevována a s každým sdílena individualita a jedinečné tvořivé
úsilí každého. Vynalézavost a inovace všech typů nových a odlišných aktivit
týkajících se života volného času je nácvikem a přípravou pro všechny ostatní
aktivity.