Page 272 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

ohledu zvláštní opatření a záruky v tom, že když o to jedinec nežádá, žádný duchovní
poradce nemůže sdělit ani slovo ani být slyšen bez ohledu na to, jak usilovně se snaží
proniknout k tomu, komu se radí. Jedinec je vždy plně zodpovědný za svůj život se
všemi důsledky svých vlastních voleb. Toto je jedním z hlavních principů nové
duchovnosti. Tato skutečnost je známa všude. Proto při komunikaci s duchovními
rádci každý vždy žádá o obecné i zvláštní odpovědi, popudy, výklady, odhalení a
výměnu toho, co má sloužit potřebám jednotlivého dne. Jedinec obvykle končí setkání
s duchovními rádci položením důležité otázky: Existuje něco jiného, co je třeba
zodpovědět, uvážit, zjevit či probrat, co z jednoho či druhého důvodu vlastní mysl
vynechala? Jak je jak jen nejlépe možné a potřebné posloužit a být užitečný vlastním
duchovním poradcům? Tímto se každý den před rozloučením zabrání přehlédnutí
důležitých věcí a zachovává se princip vzájemné služby, lásky a oplátky.

4. V nové éře si každý uvědomuje a praktikuje velmi důležité pravidlo duchovnosti. Jak
se uvedlo dříve, pojem duchovnosti se popisuje aktivními, dynamickými a
progresivními termíny, neboť je skutečně neustálým plynutím a pohybem dále a vpřed.
V takovém chápání a vnímání pravé duchovnosti neexistují žádné ideje statičnosti a
stagnujících rozpoložení. Proto se jedincovo vnímání a jeho podíl na duchovnosti
určuje jeho otevřeností novým duchovním ideám, které neustále připlouvají. Míra
otevřenosti je určena flexibilitou a mobilitou, s jakou se kdo zbavuje starých pojetí,
jejichž užitečnost se již přežila, a s jakou se přijímají a do vlastního života zahrnují
nové duchovní ideje. Skutečným duchovním pravidlem zde je, že jedině v otevřenosti
mysli a srdce, ve flexibilitě, mobilitě a schopnosti se přizpůsobit lze najít pravé
požehnání Nejvyššího. Takový přístup je pro jedince skutečným požehnáním.

5. Podle shora uvedeného principu jsou v nové éře všechny duchovní záležitosti
založeny na univerzálním faktu a principu, že vše ohledně duchovnosti je zjeveno v
postupných krocích a že duchovní pokrok je založen na progresivnosti a tvořivosti
jeho idejí, které se neustále mění. Každý si uvědomuje, že Nejvyšší Svou Absolutní
přirozeností a Absolutní tvořivou snahou neustále vytváří čerstvé, nové a více
duchovní ideje, které se dodávají veškerému Stvoření pro jeho potřeby, štěstí a
požehnání. Nejvyšší nemůže nikdy přestat mít nové ideje a spočinout v této věci s
prohlášením, že neexistuje již nic víc, co by se dalo přidat či stvořit. Taková situace by
znamenala konec všeho Stvoření. Proto je nová duchovnost založena na principech
změny a pokroku ve všech úrovních a stupních a ve všech ohledech.

6. Velmi důležitý duchovní princip, na kterém je založena nová duchovnost, lze nalézt
v uznání, přijetí a praktikování skutečnosti, že vše v životě každého či v životě
veškerého Stvoření má bez jakékoli výjimky a výluky, vzato o sobě i z venku, ve všech
představitelných ohledech vztah k duchovnosti a že životem duchovnosti je přát si a
konat dobro, být moudrým a neustále progresivně postupovat k vyšším úrovním
duchovního uvědomění. Tento princip je modifikací a zkrášlením principu, který byl
zjeven Emanuelem Swedenborgem: „Veškerý život se vztahuje k náboženství - a
životem náboženství je konání dobra.“

Tímto principem je každý motivován, ovlivňován a veden. Všechny ostatní takzvané
neduchovní události a děje života se považují za souvztažné faktory duchovnosti, její
konkrétní či symbolická vyjádření, kterým umožňuje nastávat a odehrávat se. Život a
činnost vůbec čehokoli jsou bez výjimky dány duchovností, s níž souvztaží.

7. Z těchto principů se odvozuje daleko obecnější princip nové duchovnosti: Každý si
neustále uvědomuje, přijímá a praktikuje, že všechny lidské systémy a aktivity ve
specifičnosti a jedinečnosti svých stavů a procesů reprezentují a vyjadřují Absolutní
duchovní principy Nejvyššího a souvztaží s nimi. Takové pojímání dává každému