Page 271 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

několik principů, které ustanovují obsah a formu této duchovnosti pro počáteční krok
lidské duchovní progrese. Zdůrazňuje se zde počátek, jelikož kvality i obsahy této
duchovnosti jsou dynamické a proměnlivé, když někdo přechází z předcházejícího
kroku a vchází do každého následného, vyššího kroku.

1. V nové éře jsou všechna pojetí duchovnosti odvozena z ideje přirozenosti
Nejvyššího. Jak se již uvedlo před tím, ta je nejdůležitější a nejzávažnější záležitostí
pro duchovnost obecně a lidskou duchovnost zvláště. Odráží pravou duchovní kvalitu
každého společenstva či jednotlivce ve společnosti. Ústřední téma nové duchovnosti
lze vyjádřit výrokem, že v uvědomění každého je a bude jen jeden Nejvyšší, kdož je
Absolutní jedností a Jednotou všech principů a kdož se ve Stvoření manifestuje v
nekonečné variaci a nekonečným počtem aspektů a vyjádření. Jakýkoli, byť jen
vzdálený náznak možnosti existence tří či více bohů v jakékoli formě či pojímání je
ošklivou myšlenkou, která znamená jen jedinou věc: Že je něco hrozně špatného v
lidské duchovnosti. Proto lze jeden z nejdůležitějších důsledků, prostředků ověření a
kontroly řádnosti duchovnosti nalézt v pojetí Nejvyššího, které kdo má. Pokud je
odvozeno z pojetí jednosti a jednoty s jasným porozuměním, že může existovat jen
jeden Bůh či jeden Nejvyšší, a ne tři či několik, pak je duchovnost v pořádku. Jakékoli
pochybnosti, odchylky, myšlenky, pocity či úvahy, které jsou tomuto pojetí
protikladně, naznačují, že je něco hrozně špatného ve vlastní duchovnosti.

Toto je nejzávažnější záležitostí veškeré duchovnosti, se kterou člověčenstvo stojí či
padá. Celá historie pseudočlověčenstva je živým a živoucím příkladem tohoto jevu.

Různá jména, která se užívají při přistupování k jedinému Nejvyššímu, se považují jen
za jediný z nekonečných aspektů, který popisuje jeden či více zvláštních rysů, kterými
může přirozenost Nejvyššího pochopit ten, kdo dává přednost tomuto jednotlivému
jménu v souladu se svými duchovními potřebami. Ale tento jedinec jasně chápe, že je
to název jen jednoho rysu či aspektu jednoho Nejvyššího, a ne název Nejvyššího
v Jeho/Její Absolutní přirozenosti.

2. Pojetí jednoho Nejvyššího s mnoha jmény určuje též typ, postup a způsob
Jeho/Jejího uctívání. Již v předešlém bylo uvedeno, že v nové éře nejsou žádné typy
vnějšího rituálního a slavnostního uctívání. Pravé uctívání jednoho Nejvyššího se činí
výhradně vykonáváním užitku, činností a činů, praktickým životem, konáním toho
nejlepšího a plněním poslání a účelu vlastního života. Tím se nyní nemá říci, že se lidé
nebudou dávat dohromady ve zvláštních shromážděních, zasvěcených pouze sdílení
osobních a subjektivních duchovních zkušeností a výsledků komunikování s
duchovním světem. Ta se konají a koordinují obzvláště pro tento účel. Také jsou skrze
osoby k tomu zvlášť určené Nejvyšším poskytována Jeho/Její pravidelná přímá zjevení
tak, jak jsou potřebná pro každý nový krok v duchovní progresi člověčenstva, a jsou
zjevována, sdílena a interpretována buď na těchto shromážděních, nebo jinými
dostupnými komunikačními prostředky. V průběhu těchto shromáždění se též sdělují
osobní zjevení od Nejvyššího a zjevení skrze vlastní duchovní poradce o připravenosti
na přechod z předcházejícího kroku a na zahájení nového, následného a vyššího
duchovního kroku. Takovou formou se odehrává pravá bohoslužba v nové éře.

3. Zdroj, život a praktikování individuální duchovnosti se, jak se již uvedlo před tím,
ustanovuje přímou komunikací s vlastními duchovními rádci, Niternou myslí a
obzvláště s nejvyšším duchovním poradcem. Cokoli je třeba a nutně pro vlastní
duchovní růst, zlepšení a pokrok, je k dispozici tomu, kdo o to žádá. Zásadou zde je,
že nic není nikomu dáno či zjeveno, aniž by o to ze své svobodné vůle a volby
nepožádal. Vnucovat někomu něco by bylo znásilňováním jeho svobodné vůle. Takový
nátlak je u duchovních poradců nemyslitelný a nemožný. Nejvyšší vytváří v tomto