Page 221 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI
P. 221

přístupu do duchovního světa. Víra v tyto duchovní či  pseudoduchovní  principy je
            udržovala ve spojení s jim odpovídajícími duchovními stavy v duchovním světě a se
            všemi, kdo měli podobnou duchovní volbu. Víra koresponduje se všemi duchovními
            stavy všech duchovních světů a jejich duchy, kteří jsou v dobru a pravdě takové víry,
            nebo v jejím zlu a nepravdě. Tato souvztažnost dovoluje neustálou interakci mezi
            všemi úrovněmi a světy a poskytuje přírodnímu světu jeho životní podpůrný systém.


            Jiné důležité nepřímé komunikační spojení s duchovním světem i s Niternou myslí, a
            tedy s Nejvyšším, je ustanoveno speciálně psanými knihami, které obsahují všechny
            souvztažné   faktory   ve   slovech   za   tím   účelem   zvlášť   použitých.   Tyto   knihy   byly
            napsány   za   přímé   inspirace   Nejvyšším,   aby   lidé   mohli   poznat   správnou   cestu   k
            duchovnosti.


            Aby však mohly splnit svou hlavní funkci udržování spojení s duchovním světem a v
            nejzazším  smyslu s Nejvyšším, musí být napsány tak, aby v sobě zahrnovaly styl a
            jazyk všech odpovídajících světů, úrovní a stupňů a přizpůsobovaly se mu. Proto jsou
            psány jazykem souvztažností a dle zákona souvztažnosti. To znamená, že slova v
            těchto   knihách   užitá   v   sobě   obsahují   mnohé   významy,   přizpůsobené   chápání   a
            vnímání všech odpovídajících světů, jakož i úrovni lidské mysli. Takže mají literní čili
            vnější smysl, který souvztaží s lidmi na planetě Zemi a jejich vnější myslí. Zároveň mají
            vnitřní smysl, který souvztaží s lidmi vnitřních světů a lidskou vnitřní myslí. Nakonec
            obsahují  niterný  smysl, který  souvztaží  s lidmi v niterném čili duchovním světě a s
            lidskou Niternou myslí.


            Bez ohledu na to, zda si je, či není někdo uvědoměle vědom jejich mnohonásobných
            významů, čte-li je s dobrým záměrem, vyvolává v sobě a jiných dimenzích souvztažné
            reakce, které udržují a podporují neustálá propojení a spojení se všemi úrovněmi,
            dimenzemi, sférami a duchovními stavy.

            Nejlépe známý příklad takových knih je Bible. Jsou i některé jiné svaté knihy jiných
            náboženských vyznání, které se zmiňují v úvodu této knihy.


            Protože se ale i v těchto knihách musí zachovat duchovní rovnováha a udržet svoboda
            volby daná lidem, je dovoleno mít různé výklady jejich doslovného smyslu a zahrnout
            do nich části knih, které nemají žádnou takovou souvztažnost. Takové knihy jsou
            předmětem mnoha zkreslení a nemají žádný duchovní význam či důsledky. (To platí
            též o Bibli).

            Význam, smysl, vysvětlení a odkrytí souvztažností těchto knih pro duchovní prospěch
            člověčenstva - to vše bylo zjevně a důkladně  zjeveno Nejvyšším skrze Emanuela
            Swedenborga.   Ten   také  oddělil  ty   knihy   psané   v   souvztažnostech   -   a   tudíž   se
            skutečným duchovním obsahem, od těch, které byly bez takového významu a měly
            pouze historickou hodnotu. Čtenáři se tedy radí, aby se obeznámil s dílem Emanuela
            Swedenborga, aby plně pochopil to, co se o tomto pojetí zde říká.

            Toto   jsou  hlavní  cesty,  jimiž  a  skrze  něž se  přístup  do  niterné   duchovní   úrovně
            ponechává otevřen. Protože se takový přístup provádí jen vnějšími prostředky (čtením,
            nasloucháním,   modlitbou   a   prováděním   vnějších   aktivit),   sotva   existuje   vědomé
            uvědomění dopadu, jaký mají takové prostředky na ostatní úrovně. Těmito prostředky
            není dosažitelné ani vědomé uvědomění těchto světů, ani přímý vědomý kontakt s
            nimi. Mohou tyto situace spustit, ale nejsou jejich příčinou. Vnější prostředky jsou
            vždy jen spouští. Mohou spustit procesy myšlení s ohledem na subjekty, o kterých
            tyto knihy pojednávají. Proces myšlení může vést k sebezkoumání; sebezkoumání
            může vést k touze a vůli po změně; touha a vůle po změně může vést k žádosti o
   216   217   218   219   220   221   222   223   224   225   226