Page 216 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

B. Existuje mnoho úrovní, vrstev, sfér a dimenzí reality, které jsou obydleny
všemožnými druhy čijících bytostí. Tyto vědomě uvědomělé bytosti jsou v neustálé
souvztažné pozici vzhledem k lidem na planetě Zemi. Taková souvztažnost je jak
pozitivní, tak i negativní. Proto jsou lidské bytosti multidimenzionálními bytostmi,
které souběžně přebývají v několika dimenzích, ať si tento fakt uvědomuji či nikoliv.

Toto je velmi důležité fundamentální zrnko pravdy těchto systémů. Zkreslení, zvrácení
a nesprávné pojetí této pravdy přechází do dezinterpretace pravé funkce, struktury,
působení a pozice v hierarchii duchovní, kosmické a universální organizace takových
úrovní, vrstev, oblasti a dimenzí, role, kterou sentientní entity hrají v lidském životě, a
role lidí v jejich životě. Taková zkreslení atd. značně likvidují užitečnost tohoto pojetí a
rdousí počáteční pravdu v něm obsaženou.

Jen zbavením se všech zamoření a nečistot shora popsaných se tato zrna pravdy
mohou vyčistit tak, že se bude moci určit a umístit do náležité pozice užitečnost těchto
systémů v jejich službě duchovnímu obrození a pokroku.

14. Pojetí vlastnictví, kolektivismu a soukromí, která byla vyvinuta v průběhu historie
lidstva, obsahují v sobě nějaká zrnka pravdy, která se nyní extrahují:

A. Každý je nejzazším pánem svého života a středem svého vlastního vesmíru. Je tedy
výhradním, oprávněným a zákonným vlastníkem svého vlastního, jedině jemu
náležejícího vesmíru z Nejvyššího. Toto uspořádání pochází z Absolutní přirozenosti
Nejvyššího, která se promítá do každé sentientní entity, tedy do každé lidské bytosti.

To je velmi důležité základní zrnko duchovní pravdy. V průběhu dějin lidského
duchovního úpadku a budování zvyků, tradic a kultur byla ale tato pravda odchýlena,
zvrácena, zmrzačena a zprofanována na zevní, vnější, hmotné vlastnictví fyzických
statků, které mají shora popsanou duchovní souvztažnost. Ale takovýmto zacházením
byl ztracen pravý význam a zardousila se pravda.

B. Existuje nekonečný počet a nekonečná rozmanitost individuálních vesmírů, které
vzaty společně v jejich celku vytvářejí jeden jedinečný a úplný supervesmír, kletý patří
každému a jemuž patří každý. Takový supervesmír se jeví Nejvyššímu jako jediný
jednotlivec - velká sentientní entita. Při takovém pojetí vše, co jedinec má, patří všem,
a to, co mají všichni, patří tomuto jednotlivému jedinci.

Toto je základním zrnkem pravdy takového pojetí. Ale jako pojem vlastnictví bylo také
pojetí kolektivismu zcela zvráceno, deformováno a zmrzačeno obrácením jeho
významu k vnějšímu, materiálnímu a fyzickému vlastnictví, na které nemá nikdo právo,
neboť patří celému společenství. Jedinec je vlastnictvím takového kolektivu nebo
společenství. To vedlo k rozvoji tradic, zvyklostí a kultur, které zcela udusily počáteční
trnko pravdy, které obsahovaly.

C. Cokoli nastává, probíhá a slévá se v něčím životě, vzniká vždy v jeho nejniternějším
já. Je to vždy „uvnitř“, tudíž je to čistě subjektivní. Chápat toto „uvnitř“ lze kvůli
povaze jeho subjektivního obsahu jen z tohoto „uvnitř“. Nikdo z „vně“ ale nemůže
zaujmout pozici něčího „uvnitř“. To by se rovnalo zanechání vlastního života, což je
holou nemožností. Taková situace vede k rozvoji pojetí soukromí. „Uvnitř“, které je u
každého subjektivitou nejniternějšího stupně, je zcela privátní a nelze je prostoupit
nebo pojmout z „vně“ čili zvnějšku.