Page 219 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI

zkreslených náhledů na takové ideje před tím, než se uskuteční transformační proces
těchto idejí, nutně vyžaduje uzavření přímého přístupu k uvědomění si takové
manipulace. Uvědomění si takové manipulace by ohrožovalo lidskou svobodu volby
tím, že by nedovolovalo, aby se uskutečnil proces poučení. Jestliže někdo o takové
situaci ví, nemá jinou možnost, než ji přijmout a považovat ji za nutný prvek života,
který se musí následovat, přijmout a praktikovat. Tento závěr by vedl k víře, že taková
manipulace je normálním a náležitým stavem záležitostí, který nakonec vzniká z
Nejvyššího. Takový postoj by mohl vypudit přítomnost Nejvyššího z Niterné mysli. To
by mohlo vést k zániku neustálého nastávání idejí všech stavů a procesů a lidská mysl
by náhle přestala existovat. Nejvyšší nemůže být přítomen v negativních důsledcích.

Stálé vědění něčeho vylučuje proces poznávání. Není třeba nic poznávat. Když se ale
vloží nesprávná a zkreslená znalost, je přijata jako platná a pravdivá. Není jiné
možnosti, než se s ní ztotožnit. Když ale není žádná znalost situace, je možné se
poučit o tom, že existují deformace a manipulace pravdy a že existují skutečné a
nezkreslené pravdy. Při takovém postupu si lze zvolit, zda se takové deformace
přijmou, či odmítnou. První situace odnímá lidskou svobodu, druhá ji potvrzuje. Je-li
někomu odňata svoboda volby, odnímá se mu život, neboť takovou svobodou se
získává smysl lidského života.

To je jedním z důvodů, proč nastalo uzavření veškerých úrovní lidské mysli. Takto se
mohlo procesem poznávání neustále zajistit a strážit zachování svobody volby. Nic se
nemůže do lidí vložit násilím. Takové násilné vložení nemá žádný duchovní život ani
pádnou duchovní hodnotu. Jestliže by otevřenost všech úrovní pokračovala i po
zásahu pseudotvůrců, projevila by se jejich síla. Zkreslené ideje by byly vnucovány
tím, že by se blokovalo poznání jejich zdroje a nemohlo by se rozhodnout o jejich
platnosti. Jejich přijetí by nebylo volbou, ale z nutnosti. Taková situace vylučuje
jakoukoliv svobodu, z níž lze vybudovat vlastní osobnost. Lidská osobnost se obvykle
buduje na těchto volbách. Jakmile někdo učiní ze svobodné vůle takovou volbu, náleží
mu jako jeho vlastní a stává se integrální součásti jeho životního stylu. Jeden se tak
stává tím, co si zvolil, že bude. V takové volbě spočívá jeho samotný život.

3. Uzavření niterného systému je nutné, aby se ustanovil stav nevědomosti. Objevení
se zla za účelem zničení duchovnosti nutně vyžaduje takové okolnosti. Ve zlu není nic
dobrého. Není-li tu nic dobrého, nelze najít ani nic pravdivého. Samotnou svou
povahou nemá tudíž zlo žádnou znalost pravdy, ale jen jejích zkreslenin. Zkreslená
znalost není sama o sobě žádnou znalostí. Takže zlo nemá žádné skutečné poznání.
Cokoli je vytvořeno zlem, je vytvořeno ve stavu nevědomosti.

Jestliže by za podmínek ustanoveného stavu zla měl přístup ke všem úrovním zůstat
otevřený, rodilo by se do plného stavu zdeformovaných pravd, který by se navěky
považoval za skutečnou pravdu. Za takových okolností by nebyla nikomu k dispozici
žádná volba a stav zla by musel existovat věčně. Naštěstí stav zla vytváří pouze
nevědomost, která automaticky uzavírá niterné úrovně. Toto lze využít k ustavení
procesu poznávání, který je z pravdy samotné, jímž a skrze něhož se odehrává
opětovné otevření niterných systémů na základě svobodné volby, a ne z donucení či
nátlaku zla a nepravd.

Protože se něco zvolí svobodně, kdykoli toho lze svobodně zanechat. Taková situace
zachovává navěky schopnost odstoupit od zla bez ohledu na to, jak hluboko v něm či
jeho pekle vězí. To ustanovuje možnost, že stav zla nemusí pokračovat věčně. Bude-li
tomu tak, nebo nikoli, je záležitostí svobodné volby těch, kdo se v něm svobodně
účastní.