Page 219 - ZÁKLADY LIDSKÉ DUCHOVNOSTI
P. 219

zkreslených náhledů na takové ideje před tím, než se uskuteční transformační proces
            těchto   idejí,   nutně   vyžaduje   uzavření   přímého   přístupu   k   uvědomění   si   takové
            manipulace. Uvědomění si takové manipulace by ohrožovalo lidskou svobodu volby
            tím, že by nedovolovalo, aby se uskutečnil proces poučení. Jestliže někdo o takové
            situaci ví, nemá jinou možnost, než ji přijmout a považovat ji za nutný prvek života,
            který se musí následovat, přijmout a praktikovat. Tento závěr by vedl k víře, že taková
            manipulace   je   normálním   a   náležitým   stavem   záležitostí,   který   nakonec   vzniká   z
            Nejvyššího. Takový postoj by mohl vypudit přítomnost Nejvyššího z Niterné mysli. To
            by mohlo vést k zániku neustálého nastávání idejí všech stavů a procesů a lidská mysl
            by náhle přestala existovat. Nejvyšší nemůže být přítomen v negativních důsledcích.

            Stálé vědění něčeho vylučuje proces poznávání. Není třeba nic poznávat. Když se ale
            vloží   nesprávná   a   zkreslená   znalost,   je   přijata   jako   platná   a   pravdivá.   Není   jiné
            možnosti, než se s ní ztotožnit. Když ale není žádná znalost situace, je možné se
            poučit o tom, že existují deformace a manipulace pravdy a že existují skutečné a
            nezkreslené   pravdy.   Při   takovém   postupu   si   lze   zvolit,   zda   se   takové   deformace
            přijmou, či odmítnou. První situace odnímá lidskou svobodu, druhá ji potvrzuje. Je-li
            někomu odňata svoboda volby, odnímá se mu život, neboť takovou svobodou se
            získává smysl lidského života.


            To je jedním z důvodů, proč nastalo uzavření veškerých úrovní lidské mysli. Takto se
            mohlo procesem poznávání neustále zajistit a strážit zachování svobody volby. Nic se
            nemůže do lidí vložit násilím. Takové násilné vložení nemá žádný duchovní život ani
            pádnou   duchovní   hodnotu.   Jestliže   by   otevřenost   všech   úrovní   pokračovala   i  po
            zásahu  pseudotvůrců,  projevila by se jejich síla. Zkreslené ideje by byly vnucovány
            tím, že by se blokovalo poznání jejich zdroje a nemohlo by se rozhodnout o jejich
            platnosti.  Jejich  přijetí  by  nebylo  volbou,  ale   z nutnosti.  Taková  situace  vylučuje
            jakoukoliv svobodu, z níž lze vybudovat vlastní osobnost. Lidská osobnost se obvykle
            buduje na těchto volbách. Jakmile někdo učiní ze svobodné vůle takovou volbu, náleží
            mu jako jeho vlastní a stává se integrální součásti jeho životního stylu. Jeden se tak
            stává tím, co si zvolil, že bude. V takové volbě spočívá jeho samotný život.


            3. Uzavření niterného systému je nutné, aby se ustanovil stav nevědomosti. Objevení
            se zla za účelem zničení duchovnosti nutně vyžaduje takové okolnosti. Ve zlu není nic
            dobrého.   Není-li   tu   nic   dobrého,   nelze   najít   ani   nic   pravdivého.   Samotnou   svou
            povahou nemá tudíž zlo žádnou znalost pravdy, ale jen jejích zkreslenin. Zkreslená
            znalost není sama o sobě žádnou znalostí. Takže zlo nemá žádné skutečné poznání.
            Cokoli je vytvořeno zlem, je vytvořeno ve stavu nevědomosti.


            Jestliže by za podmínek ustanoveného stavu zla měl přístup ke všem úrovním zůstat
            otevřený, rodilo by se do plného stavu zdeformovaných pravd, který by se navěky
            považoval za skutečnou pravdu. Za takových okolností by nebyla nikomu k dispozici
            žádná volba a stav zla by musel existovat věčně. Naštěstí stav zla vytváří pouze
            nevědomost, která automaticky uzavírá niterné úrovně. Toto lze využít k ustavení
            procesu   poznávání,   který   je   z   pravdy   samotné,   jímž   a   skrze   něhož   se   odehrává
            opětovné otevření niterných systémů na základě svobodné volby, a ne z donucení či
            nátlaku zla a nepravd.

            Protože se něco zvolí svobodně, kdykoli toho lze svobodně zanechat. Taková situace
            zachovává navěky schopnost odstoupit od zla bez ohledu na to, jak hluboko v něm či
            jeho pekle vězí. To ustanovuje možnost, že stav zla nemusí pokračovat věčně. Bude-li
            tomu tak, nebo nikoli, je záležitostí svobodné volby těch, kdo se v něm svobodně
            účastní.
   214   215   216   217   218   219   220   221   222   223   224