Page 197 - spjkbr

Představitel PJKBR: Jak sis všimla, nejsem zaměřen na hmotu, jak
tomu v dnešní společnosti orientované na peníze a kariéru často
bývá. Jsem duchovní člověk.
Kolegyně: Takže jsi členem nějaké církve.

Představitel PJKBR: To, že jsem duchovní člověk, ještě neznamená,
že jsem členem církve. Stejně jako sekty, tak i církve a náboženská
učení, ze kterých vycházejí, nemají s pravým Bohem takřka nic
společného. V konečném důsledku není moc velký rozdíl mezi
sektou a církví, respektive náboženstvím jako takovým. Všechny
jsou založeny na dogmatech a na tom, co který jedinec, nebo
Stvořitel pod jakýmkoliv jménem skrze jedince v minulosti řekl.
Na této minulosti pak věřící ulpívají a nejsou schopni přijmout
něco nového. Každé náboženství se navíc vyhraňuje vůči ostatním
věroukám, někdy přímo, jindy nepřímo, a to už jen svou rozdílnou
podstatou, která je diametrálně odlišná od ostatních náboženství.
Každé se prohlašuje za jediné správné a přistupuje podezíravě až
nepřátelsky k ostatním. Vzniká zde tak guláš, kdy lidstvo jako
celek není schopno vyznat se ve své pravé podstatě a nedokáže
najít k pravému Bohu pravdivý, upřímný, přátelský a láskyplný
vztah. Jen malé procento obyvatelstva této planety je toho
schopno. Ostatní jsou nadále otroky své zavedené víry, snaží se
najít pravdu v dogmatech, ustálených pravidlech, tradicích a
rituálech, jako je kromě jiného například chození do svatostánků.
Jen udržováním sepsaných pravidel si prý nezprotiví svého Boha,
kterého berou jako autoritu, která vyžaduje dodržování toho, co
skrze své prostředníky kdysi sdělil. I kvůli tomu je zde tak mnoho
ateistů, kteří v Boha raději nevěří, protože je odpuzuje pokřivený
obraz, který o něm náboženství přinášejí. Zbytek se uchyluje k
ezoterice, která přináší další alternativu.

Kolegyně: Aha, tak už vím, odkud vítr vane. Jsi ezoterik, když jsi
duchovní člověk, ale nejsi členem církve.

Představitel PJKBR: Opět tomu tak není. Ezoterika a z ní
vyplývající nauky, které v současné době pohltily značné množství
duchovně hledajících lidí, je velice nebezpečná. Její směry odvádějí
od hledání Boha ve svém nitru, naopak podporují tezi o tom, že k
duchovnímu vzestupu a ke zvládání obtíží člověk Boha
nepotřebuje. Ezoterika ze Stvořitele učinila neosobní a
bezejmennou podstatu. Tyto široce rozvrstvené nauky slučují