Page 193 - spjkbr

bytí jako lidský tvor prožije. Za veškeré chování, jednání, myšlení,
cítění a za vše ostatní, spojené s jedincovým pobýváním v tomto
světě, pak dotyčný nese plnou zodpovědnost se všemi patřičnými
pozitivními nebo negativními důsledky na úrovni duchovní,
duševní i fyzické. Být zodpovědný za svůj život a vlastní duchovní
růst je hlavním činitelem osobního jsoucna a bytí představitele
Pána Ježíše Krista. Všem, kdo si nejsou jisti správností a čistotou
svých záměrů, se doporučuje ze svobodné volby zahledět se do
svého srdce, důkladně ho prozkoumat a případně přehodnotit své
niterné nastavení. Představitelé čtoucí a v co možná největší míře
uvádějící Nové Zjevení do praxe se nemusejí nikdy obávat, že by se
jejich nitro zašpinilo zly a nepravdami negativního stavu do
kritické míry, čímž by mohli natrvalo sejít ze správné cesty.
Přístup ke Mně, Pánu Ježíši Kristu pak odráží celkovou kvalitu a
charakter jedincova života. Kdokoliv Mě viní ze svých problémů a
existence negativního stavu, jehož nejsem původcem, ale pouze ho
po nezbytný čas kvůli zachování života v Multivesmíru toleruji,
zabředává stále hlouběji do spárů zel a nepravd, činíce si své
problémy ještě těžší. Kdo je v souladu s Novým Zjevením a zve Mě
každodenně do svého srdce, dovoluje Mi dotyčného vést tím
nejlepším způsobem a vyvádět ho ze všech problémů.

3) PŘIJMOUT, ŽE NIC, CO SE STALO, NEMOHLO PROBĚHNOUT
JINAK
Každý člen veškerenstva zažívá individuální cestu věčného vývoje
a před vlastním stvořením, kdy se na věky stává samostatnou
entitou, při níž zakouší různé variace života v bezpočtu světech v
Multivesmíru, je mu promítnut jeho život tak, jak se stane od
okamžiku jeho vzniku až donekonečna. Je obeznámen se všemi
detaily a po rozhodnutí přijmout samostatný život začíná jeho
jedinečná cesta univerzem. Před každou inkarnací do hmotného
těla, nosiče jeho vědomí, si pak volí plán své duše (viz bod č. 2),
během nějž si vybírá, jaké aspekty chce během pobytu zažít v
konkrétním úseku své věčné existence. V předinkarnační dohodě
jedinec vidí řadu potencionálních možností, jakým způsobem se
jeho život může odehrávat. Při tomto procesu si vytyčuje hlavní
linii této cesty, přičemž si je vědom všech pomyslných odboček,
které mohou v jeho životě nastat a prostřednictvím nichž se může
odklonit od hlavní (původní) linie oné cesty, načež může následně
přijmout linii zcela odlišnou. Názorně se to ilustruje u těch agentů
negativního stavu, jejichž hlavní linie cesty tkví v narušování