Page 81 - REALITA, MÝTY A ILUZE

volby musí být zachována do věčnosti, potom člověk dospěje k nebezpečnému,
špatnému a falešnému závěru, že přirozenost Nejvyššího, Pána Ježíše Krista je
duální. To znamená, že Nejvyšší je jak pozitivní, tak i negativní a že Nejvyšší je
původcem negativního stavu stejně jako stavu pozitivního za účelem zachování
svobody volby a že ta svoboda volby není možná, pokud neexistují dva naprosto
opačné absolutní stavy v přirozenosti Nejvyššího, jeden pozitivní a jeden negativní.

Takže toto je dokonce ještě nebezpečnější pojetí a idea než ta první,
protože v této konotaci bojovat proti negativnímu stavu se rovná boji s Nejvyšším.
Touto ideou je prosáknuta především východní filosofie duality, jing a jang, noc a
den, pozitivní a negativní a podobné koncepty, které jsou krajně nebezpečné,
protože dávají do rovnosti zlo s dobrem a všechno negativní se vším
pozitivním a vkládají do toho věčnou a absolutní hodnotu. Člověk by měl proto
pasivně dovolit negativnímu stavu, aby dominoval v jeho životě, a doufat, že se
bezděčně ocitne na pozitivní straně. Ovšem ať člověk dělá při takovém druhu
pojetí cokoliv, vždy je to věcí náhody. Na druhé straně je věcí ohromného úsilí a
zápasu a oběti a vzdání se všemožných věcí být hoden být součástí pozitivního
stavu. Z těchto idejí vycházejí všechny ty restrikce, tabu, vnucení, pravidla a
předpisy zvyků, tradic, konvencí, náboženství a duchovních směrů jak východních,
tak i západních, které zakazují lidem dělat určité věci a které jim vnucují
určité zvyklosti, jež jim umožní jít do pozitivního stavu. Zároveň tvrdí, že
negativní stav bude trvat navěky. A že pokud se člověk neřídí těmi pravidly a
předpisy, je zatracen a odsouzen do věčnosti v absolutním smyslu trávit svůj život v
negativním stavu či se neustále inkarnovat na Zemi. Nuže, negativní stav chce,
abychom tomuto věřili, protože hlavní bodem zde je, že negativní stav se náramně
snaží přesvědčit lidi, že je navěky. Toto je finalistický přístup, který je tak
přirozený či imanentní v povaze negativního stavu. Je zajímavé, že doslovný smysl
Svatých knih, jako je například Bible, je plný takových finalistických tvrzení,
protože ta tvrzení jsou činěna z pozice negativního stavu. Lidé, kteří jsou
omezeni a ohraničeni nevědomostí negativního stavu a vnucováním zákazů
negativního stavu, mají tendenci posuzovat všechno z pozice finálnosti či
finalistického přístupu a nevidí věci takové, jaké jsou, to znamená v jejich neustále
se měnícím plynutí a v jejich potenciální povaze.

Pravou realitou je, že pozitivní stav je absolutní, protože pramení z
Absolutního Zdroje a jako takový nezávisí na negativním stavu ve věci svého trvání,
jsoucna a bytí. Kromě toho, přirozeností absolutního pozitivního stavu a jeho
imanentním stavem je svoboda a nezávislost. Proto existuje absolutně na
základě absolutní volby. Nuže, absolutní volba nepotřebuje žádné relativní
volby, Ty se objeví, ty relativní volby, pouze v bodě stvoření bytostí a entit,
které přicházejí z Absolutního Zdroje, je tam potřeba učinit rozhodnutí přijmout,
nebo popřít ten Absolutní Zdroj. V přítomnosti takové potřeby pro rozhodnutí je
potenciálnost pro nastávání, probíhání a stávání se negativního stavu. Avšak
takové vědomí, tedy vědomí, že si mohu, ale také nemusím zvolit absolutnost
Nejvyššího a že jsem z Nejvyššího, podle Nejvyššího, skrze Nejvyššího a s Nejvyšším,
je dostatečné a je jedině platné pro naprosté, kompletní a neomezené zachování
neustálé svobody volby. Takže žádná aktivace a dominance negativního stavu
není vůbec nutná pro zachování jsoucna a bytí pozitivního stavu, neboť ten je i
tak neustále, od věčnosti do věčnosti. Takže aktivace a dominance negativního
stavu dochází k uskutečnění jen položením otázky: „Jaký by byl život bez jakékoli
duchovnosti, se zkreslenou duchovností a/nebo pokud by měl být vysvětlen jako
pocházející z jakéhokoli jiného zdroje, než je Absolutní Zdroj Nejvyššího.“