Page 49 - REALITA, MÝTY A ILUZE

Tak tedy široká rozmanitost sexuálních a ostatních sdílení se v duchovním
světě dosahuje především dvěma způsoby. První je, že manželští partneři jsou v
každém okamžiku jejich pohlavního styku neustále jiní, nikdy ne stejní, dokonce i
pokud jde o jejich vnější vzhled. To zabraňuje objevení se stavu návyku na stejný
obsah toho stavu, což obyčejně vede k nudě a k milování se spíše z povinnosti než pro
potěšení a novost situace, které vedou ke zrodu vzrušujících nových idejí a pojetí ve
vztahu k Nejvyššímu, ostatním a k nim samotným... k nám samotným. Takže v
pozitivním stavu duchovního světa není jeden nikdy předmětem ztráty sexuálního
zájmu o jeho či jejího manželského partnera, jak je tomu tak často u manželských
partnerů v negativním stavu na Zemi, kde nenastávají žádné zjevné odlišnosti kvůli
stagnujícím a rigidním podmínkám a lpění na jednom stavu a obsahu, který se
opakuje a stává se zničujícím zvykem. Upraví-li se či změní-li se nějakým
způsobem tento zvyk, vede to k mnoha pocitům úzkosti, strachu a viny.

Kvůli náležitému pochopení nějakého vztahu, jaký existuje v pozitivním
stavu duchovního světa, zde můžete použít, pokud chcete, duchovní princip
hologramu. Každý zrcadlí a obsahuje každého ve stvoření. Jelikož nikdo, kromě
Nejvyššího, není absolutní, nikdo není s to zažít všechny ostatní v jednom
časovém okamžiku simultánně a synchronně. Kvůli naší relativní povaze můžeme
prožít různé části celku pouze v kontinuitě a v posloupnosti a v následné, ale
nepostupující současnosti předešlých zkušeností, ani simultánně následujících
zkušeností. Jinak bychom byli absolutní. Toto je trochu těžké na pochopení, ale
když budete pozorně poslouchat, pochopíte to; ...jednoduše řečeno, nemůžete
zakoušet všechny současně. My můžeme prožívat sebe navzájem i ostatní jen
postupně, plynule, kontinuálně. Z tohoto postavení se tedy při každém pohlavním
styku se stejným manželským partnerem, následně a úspěšně ve spojitosti, jsou
vždy spuštěny nové aspekty, jež jsou reprezentovány všemi ostatními kontinuálně,
simultánně a synchronně, dokonce i pokud jde o vnější formu, což znamená, že se
nemilujeme se stejnou ženou či žena se stejným mužem, protože ona/on vypadá
vždy úplně jinak. Takže každé sexuální setkání je věčně odlišné, vzrušující a
nové a nikdy nemůže být do věčnosti žádným způsobem stejné. V takové situaci,
jaká je v duchovním světě, se nikdy nemůže objevit žádná nuda, nasycení či zklamání,
zvyk, strnulost či nedostatek něčeho.

Za druhé: pohlavní styk nemůže být nikdy omezen pouze na jednoho
manželského partnera. Proč? Důvodem je, že ani jedna osoba není absolutní, a
proto nikdo nezná sebe či ostatní absolutně nebo nemůže uspokojit svou esenci a
substanci v absolutním smyslu. Pouze Nejvyšší je absolutní a každého zná absolutně.
Takže toto absolutní poznání je dostupné jen skrze diskrétní či nespojitý modus
jsoucna a bytí, který je následně aplikován do postupného kontinua. Protože
principem je, že my všichni obsahujeme vzájemně jeden druhého ad infinitum
a protože naše různé nekonečné aspekty jsou rozmanitě obsaženy ve všech
ostatních, skrze přítomnost Absolutního Nejvyššího ve všech, můžeme být
absolutně obsaženi ve všech nekonečných počtech všech existujících sentientních
entit nebo konkrétně v jejich femininních a maskulinních vlastnostech. Absolutnost
feminity a maskulinity Nejvyššího se odráží v těchto nekonečných počtech
relativních maskulinit a feminit. Jejich celkový souhrnný součet představuje
jejich absolutní hodnotu a obsahuje Nejvyššího v Jeho/Její Absolutnosti. To
výhledově a potenciálně umožňuje absolutní poznání sebe sama, ostatních i
Nejvyššího, a obzvláště vlastního manželského partnera, který je přítomen v
jeho/jejích rozmanitých aspektech ve všech ostatních. Takže při milování se s
jiným než s vlastním manželským partnerem se jeden ve skutečnosti miluje s