Page 17 - REALITA, MÝTY A ILUZE
P. 17

že  všechno   dobré   a   pozitivní   v nich   je   z Nejvyššího,   podle   Něho/Ní,   skrze
            Něho/Ni   a  s Ním/Ní, potom by všechno dobré a pozitivní činili z Nejvyššího, podle
            Něho/Ní, skrze  Něho/Ni a s Ním/Ní, a ne ze sebe sama. Na druhé straně, kdyby uznali
            a  přijali fakt, že   všechno  zlo,  nepravdy,  zkreslení,  utrpení,  problémy,  šílenosti,
            symptomy, choroby atd.  pramení z popírání Nejvyššího, což je negativním stavem a
            pekly,   tedy   že   rady   pramení     z   pekel,  potom  by  jim  nebylo  přisuzováno  či
            připisováno nic zlé, špatné a negativní a  oni by  neměli  nikdy  žádné  problémy. Tak
            je  to  jednoduché.   Protože   si  lidé  myslí,   že  jsou původci všeho dobrého či zlého,
            bezděčně se stávají zlými, faktem ztotožnění se a  přisouzení si důsledků a výsledků
            takového smýšlení či takového systému víry. To, co  potřebují   udělat,   je   přiznání,
            že  všechno  dobré  a  pozitivní  je  z Nejvyššího,  podle  Něho/Ní, skrze Něho/Ni a s
            Ním/Ní,  a  ne  z nich  samotných,  a  že  jednají  z Nejvyššího,  skrze   Něho/Ni,   podle
            Něho/Ní   a   s Ním/Ní.   Ztotožní-li   se   s takovým   stanoviskem,   skutečně   se
            dobrými  a  pozitivními  stanou.  Také  musí  uznat,  že  rovněž  ani  nic  zlé  a  negativní
            není z nich, ale z pekel. Ztotožní-li se s tímto faktem a distancují-li se od toho  zla   a
            negativity,   tedy   od   pekel,   nic      zlé   a   negativní   jim   nemůže   být   připsáno   či
            přisouzeno. Takže by neměli žádné problémy. Jednoduše takto.

                   23.    Je    grandiózním  mýtem  a  iluzí  věřit    a    myslet    si,    že    lidé    nejsou
            plně  zodpovědní  za  všechno,  co  se  děje  a  bude  dít  a  vyskytovat  v jejich  životech,
            nebo  že  jsou  jisté  události  v jejich  životech,  které  jsou  mimo  jejich  kontrolu  či
            jsou  náhodné,  nahodilé, vnucené, nebo nejsou důsledky jejich voleb. Také je mýtem
            a iluzí myslet si,  že lidé jsou zodpovědní pouze za ty věci a události ve svých životech,
            které   si   vědomě     uvědomují   a   které   si   volí   či  budou   volit   vědomě.   Zároveň   je
            grandiózním mýtem a iluzí věřit a myslet si, že lze být zodpovědný za volby či život
            nebo události někoho jiného.   Jedinec   není   zodpovědný   za   někoho   jiného,   je
            zodpovědný  pouze  za  sebe.  Jak  bylo  uvedeno předtím, nic není dále od pravdy a
            reality. Je životně důležité si zapamatovat,  že  všechno,  co  se  stává  či  děje  v životě
            jedince  v každý daný okamžik  jeho životního  kontinua,    bez    jakékoli    výjimky    či
            vyloučení    něčeho,    je    výsledkem,    důsledkem    a  následkem jeho svobodné volby
            naučit se něco důležité, včetně volby nebýt si vědomě  vědom takové volby. Jedinec si
            vůbec  nepamatuje, že si zvolil  přijít k těm konkrétním   rodičům, dostat se do té
            oblasti, do Sovětského Svazu, do koncentračního tábora, nebo  cokoli   jiného.   Takže
            v   tomto      smyslu      není     nic     náhoda       či    nehoda,      nebo      statistická
            pravděpodobnost,   jak   si   lidé   myslí.   Ve    skutečnosti    nehody,   náhody   a
            statistické   pravděpodobnosti pocházejí z takových voleb a jsou určeny takovými
            volbami. Lidé si  tyto věci plně uvědomují na úrovni své Niterné mysli, podvědomě.
            Uvede-li  je  někdo  do  plenárního  stavu  transu,  všechno  krásně  popíší:  proč  jsou
            takoví, co se stalo, proč  došlo k nehodě či incidentu, a jednoduše řeknou něco jako:
            „Protože jsem si to zvolil/a,   protože   na   základě   toho   došlo   k nějakému
            důležitému   poučení,   které   si   vědomě  neuvědomuji. Všechno to bylo mé jednání,
            já jsem plně zodpovědný/á.“ Jelikož každý je  zodpovědný za svůj život, nemůže být
            zodpovědný za život kohokoli jiného. Ať se tedy  každý přestane cítit vinen za to, že
            by byl zodpovědný za svou matku, svého otce, svou  sestru atd. Všechno jsou to kecy a
            naprostý, absolutní nesmysl, o kterém chce negativní  stav přesvědčit jedince, aby se
            cítil provinile, aby se tím cítil zaneprázdněn a aby jej to  drželo dále od sebe samého a
            od vzetí zodpovědnosti za svůj život do svých vlastních  rukou, kam patří.


                   24.  Je  mýtem  a  iluzí  věřit  a  myslet  si,  že  jedinec  musí  snášet  důsledky
            svých  voleb  pouze  na  jedné  úrovni,  jednom  stupni,  jednom  kroku,  jedné  dimenzi
            jsoucna  a  bytí   a   že   se   musí   neustále   reinkarnovat   na   stejné   místo,   aby   nesl
            důsledky   té   volby,   nebo to, co indická filosofie nazývá Karma. Něco takového
   12   13   14   15   16   17   18   19   20   21   22