Page 16 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

KAPITOLA 1.

Důvodem, proč bylo nutné mluvit z pozice oddělenosti, bylo to, že v té době

neexistovala žádná pravá duchovní znalost o tom, že se veškerý vztah k Bohu neboli
vůči Pánu Ježíši Kristu musí ustanovit z vnitřku, z
vlastní ‚Duchovní mysli‘, nikoliv
z vnějšku. Tenkrát se předpokládalo, že pravé uctívání a poměr k Bohu (uctívat Boha,
znamená mít ten pravý vztah) se mohou docílit jen dodržováním určitých

předepsaných zevnách obřadů, což je hezky vidět ze zákonů Mojžíše ve Starém zákoně
a v Pavlových nařízeních v zákoně Novém. Ze závažných duchovních důvodů takzvaní
křesťané přehlédli, co o tom řekl Ježíš Kristus evangeliu Jana v kapitole 4 ve verši 24:
v

‚Bůh jest Duch a ti, kdo Ho uctívají, mají tak činit v duchu a v pravdě.‘

Že ‚Bůh je Duch‘ značí: Bůh je Nejniternější (dříve zvaný ‚Nejvyšší‘. Nejvyšší duchovně

souvztaží s Nejniternějším). Duch je nejniternější. Uctívat Jej v duchu a v pravdě

znamená uctívat Ho a mít k Němu vztah z nitra a v nitru. Taková bohoslužba neboli

vztahovost je možná jenom z vnitřku a uvnitř každého jedince, v jeho Duchovní mysli.
Duchovní mysl v každé bytosti je to její Nejvnitřnější, tam, kde je přítomen Bůh, a z této

přítomnosti všichni mají život. Toť naprostá pravda. A toto je ta bohoslužba v pravdě,

vždyť veškeré vědění pravých duchovních principů může vyvěrat jenom z nitra –

V
z přítomnosti Boží v tom nitru. niternosti není možná žádná oddělenost.

Není možná žádná pravá bohoslužba z jiné pozice než z pravých duchovních principů.
Tyto principy jsou každému vštěpeny v tom nejvnitřnějším jeho bytosti – v
Duchovní
mysli. A tudíž, když se nejde do toho uvnitř, pak není možno objevit a zvědět, co pravá

duchovnost a správný vztah neboli uctívání Boha vůbec je. Lze vidět jen separované
prvky duchovních principů. Budiž znovu řečeno: Nelze mít žádný sjednocující princip
z pozice vně. V prohlásit jej
takové situaci je velice snadné vzít jeden duchovní prvek a
za jediný, ten nejdůležitější či za jedině platný. Taková odluka vedla objevení se
ohavných existencí mnoha náboženských sekt, kultů, pseudoduchovních směrů,
jasnovidců, falešných proroků, medií, spojovatelů atd.

Pro tuto separaci může se soud nad zradou křesťanství konat jenom z pozice tohoto
znesvěcujícího odloučení. Takže je to Syn Boží, kdo je viděn v literním smyslu
biblického Zjevení Ježíše Krista, který soudí všechny prvky této odluky. Duchovní

princip tohoto soudu je zcela jasný: Každý, kdo odlučuje, przní, překrucuje, falšuje a
zmrzačuje sjednocené pravé duchovní principy, přivolává na sebe soud té odluky.
Sebeodsouzení a sebezničení je vlastní těmto opozičním stavům a procesům. Soud

Syna Božího během toho údobí (vylíčeného ve Starém zjevení) se vykoná Jeho pouhou
přítomností. ‚Syn Boží‘ označuje Božskou pravdu Pána Ježíše Krista. Pouhá přítomnost
té Božské pravdy ničí všechny pseudozásady negativního stavu a jeho pokusy o
separaci.

Takže jakmile jakýkoliv prvek té odluky naplní svou míru čili míru svého zla a své

falzifikace, podléhá soudu. Soud se odehrává tak, že se prostě osvětlí ten prvek světlem
Božské pravdy Pána Ježíše Krista. V tom okamžiku, kdy dojde k takovému osvětlení,

prvek se rozloží. Žádné násilné akce ze strany Pána Ježíše Krista nejsou vidět v tom

procesu, jak by se mohlo chybně věřit podle doslovného smyslu Starého zjevení.
Jednoduše řečeno: Když Pán Ježíš Kristus obrátí Svou momentální pozornost na ten

prvek, rozptýlí jej navždy.