Page 14 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 14
KAPITOLA 1.
které se mohou pohotově uplatňovat v životě těch, kdo se od počátku času a prostoru
rozhodli být jejich uskutečňovateli. Nové zjevení osvětluje události, ke kterým již došlo,
a podává jejich správnou interpretaci, jejich pravý význam a původ.
3. Zprostředkovatelům přenosu Starého zjevení (což zahrnuje nejen apoštola Jana, ale i
všechny proroky Starého zákona), vzhledem k povaze toho zjevení, obvykle nebylo
povoleno chápat nějaký vnitřní, skrytý smysl toho, co skrze ně bylo zjevováno. Použili
to zjevení buď místně, vnějším způsobem, pro jeden či více národů na planetě Nula,
nebo prostě přijali fakt, že nerozuměli tomu, co se jejich prostřednictvím sdělovalo.
Tak to bylo vzájemně dohodnuto pro shora uvedené bezpečnostní důvody.
Na druhé straně vyžaduje povaha Nového zjevení, aby zprostředkovatel přenosu plně
chápal, co bylo řečeno, aby to mohlo být k dispozici všem zájemcům. Což se děje za
účelem, aby se všechny nově zjevené pravdy ihned uskutečňovaly v jejich
každodenních životech.
s
Ideje Starého zjevení výjimkou několika - nemohly být bezprostředně aplikovány
-
pro svou futuristickou povahu. Měly se uskutečnit někdy v budoucnosti, jestli k tomu
vůbec mělo dojít (pro případ, že ti, kteří byli varováni, zvolí si něco jiného).
e
Ideje Nového zjevení mají zpříkladnit a zpřítomnit takové, jaké přicházejí, a v době,
s
kdy se objeví. Takže přenášející i následovníci Nového zjevení jsou v procesu neustálé
změny, která odráží neustálé doplňování a novost idejí. Klíčová slova pro období
Nového zjevení jsou: Pohyblivost, poddajnost, přizpůsobitelnost, upravitelnost,
měnitelnost, tekutost, rozmanitost a mnohostrannost. Odraz zjevených Nových pravd
v každodenním životě za všech okolností, jejich plné pochopení přijetí, a ne vzetí na
v
v
slepou víru, jak to bylo případě Starého zjevení, je to, co činí Nové zjevení zásadě
jiným.
4. Za časů Starého zjevení vzhledem k povaze toho údobí - nebyly vyvinuty
-
odpovídající metodologické prostředky pro verifikaci a bezpečnostní ověření jeho idejí
a jejich zdroje. Vše se přijímalo podle hodnoty vnějšího projevování. Jediným
způsobem pro verifikaci bylo hodnocení vnějších událostí: Když se prorokova
předpověď ukázala pravdivou, považovala se za něco, co přichází od Boha či od Pána.
Když tomu tak nebylo, byl přednášející považován za falešného proroka. V té době
nebylo možné vnitřní potvrzování pravdivosti s pomocí intuice nebo jiných
duchovních prostředků. Bylo to proto, že duchovnost tehdy byla úplně vnějšková a
zobřadněná. Ať bylo řečeno cokoliv, mělo se tomu uvěřit slepě a bez rozumářských
otázek. Zvnějškovatění a zobřadnění duchovních principů se udála také po Prvním
příchodu a Pán Ježíš Kristus je předvídal. Muselo proto dojít k uzavření vnitřního
smyslu Božího slova, jak se zračí v inspirovaných knihách. Toto uzavření je ve formě
souvztažností, symbolismů a zobrazení za tím účelem, aby se zabránilo případnému
znesvěcení Božího slova a následné smrti lidstva.
V jednom údobí však byl Pánem Ježíšem Kristem započat přesun od zevnějšího
utváření duchovních idejí a principů k a více vnitřnímu. Nové zjevení představuje
víc
tento přesun. Pro tuto povahu Nového zjevení jednou z jejich hlavních funkcí je
vytvořit cesty a prostředky k tomu, jak se dostat do nitra za účelem objevení pravého
