Page 15 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 15

NOVÉ ZJEVENÍ  PÁNA JEŽÍŠE KRISTA



            vnitřního   významu       duchovních   principů,  z   nichž  se   vše   odvozuje.  Tento   krok
            vyžadoval  vyvinutí  vhodné  metodologické  instrumentace  a  bezpečnostních  prověrek,

            jež   vyšly      z  nitra  a   spoléhají   se   na  vlastní   jemnou   vnitřní   intuici  při   posuzování,  zda

            přicházejí   zjevované     pravdy   od  pravého  Pána  Ježíše   Krista,  či   jsou   z   negativního,

            podvodného zdroje.  Éra slepé  víry je neodvolatelně mrtvá.         Počínaje  tímto okamžikem
            je každý jedinec ve  své  intuici zodpovědný  za zjištění zvnitřku a nikoliv zvnějšku, zda
            je Nové  zjevení   pravdivé. Toto je   jeden z   nejzávažnějších principů Nového zjevení.


            5.  Staré  zjevení  bylo  napsáno  z   pozic  separace  fundamentálních  duchovních  principů.
            Jak  bylo  již  uvedeno,  duchovnost  v   té  době  se   externalizovala   a  ritualizovala.   Nemůže

            existovat   žádný   sjednocující   princip     tomto   stavu  zvnějškovatění  a   zobřadnění.

                                                         v

            Povahou   zevnějšnosti   a   rituálnosti   je   separace,   rozdělení,   rozkol,   rozdrobení   a
            rozkouskování. Toto je negativní stav. Z      toho důvodu je užíván ve Starém       zjevení  jazyk


            souvztažností      a  symbolismů,  aby   se  sjednocující  princip  udržoval  nedotčený  uvnitř,


            zatímco je dovoleno oddělení  vně.
            Dobrým   příkladem   této   separace          v  doslovném   smyslu   neboli   v  zevním   významu

                                                                                                      v
            Starého   zjevení   je   způsob,   jakým    je   vnímána   přirozenost  Pána  Ježíše   Krista      Biblí


            Svaté.   Vezměme        v  ní   úplně   první  verš  první   kapitoly  Zjevení   Ježíše   Krista.   Tam   se

            uvádí:
                    ‚Zjevení Ježíše Krista, které Mu Bůh dal, aby ukázal Svým       služebníkům…‘
            nebo kapitola    2, verš 18,  druhá část verše:


                    ‚Toto praví Syn Boží…‘

            nebo    kapitola   2, verš   27, poslední část verše:


                    ‚tak jako  Já   jsem  tu moc přijal   od svého Otce,‘

            a tak na mnohých místech ve Svaté Biblí.

            Doslovný      smysl  těchto   tvrzení   je   zcela   prostý   a   zřejmý:   Uvádí   se   zde  dvě   oddělené
            osoby či entity.   Jedna osoba je  Ježíš Kristus   neboli  Syn Boží, druhá   je  Bůh   neboli  Otec.
                V  epištolách  apoštolů  i  v   některých  místech  evangelií  Nového  zákona  je  přidána  třetí

            entita      -  Duch   Svatý.  Zde   tedy   máme   tu  příslovečnou   křesťanskou   Trojici,  která

            rozděluje    jednotu,  jednotnost, harmonii a celistvost Jednoho Nerozdělitelného Boha na
            tři rozeznatelně rozdílné     entity  –       Bůh, avšak ve třech osobách.     Můžete mít před
                                                   jeden
            očima  jedno tělo se třemi hlavami?      Swedenborg již odhalil směšnost, ohavnost, krutost
            a nebezpečí tohoto odlučování          v  literním smyslu.   Nicméně v   tak zvaných křesťanských
            náboženstvích      pokračuje   tato  věc  ve   svém   řádění   se   sveřepostí  chřipkových   virů,
            odolných proti všem známým léčebným prostředkům. I když se  objeví nový lék, virus
            projde  mutací    a nová odrůda v   nové formě si přivlastní povahu nové medikace, a        tak se
            stávají   její  terapeutické  vlastnosti  neúčinné  a  marné.  Děj  se  co  děj,  chřipka  a  rýma  se
            objevují   zas   a   znova,   jenže       s  větší   zhoubností   symptomů,   ba   i   smrtelnými
            komplikacemi.
   10   11   12   13   14   15   16   17   18   19   20