Page 202 - KOROLARIA NOVÉHO ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

O dětskosti a souvisejících záležitostech

Dne 29. července 1995

Po několik posledních dnů jsem vedl rozsáhlou diskusi s Pánem Ježíšem Kristem a
všemi příslušníky své pravé duchovní rodiny o pravém významu pojetí „kojenectví“,
„dětství“, „dospívání“ a „dospělosti“. Bylo mi řečeno, že ohledně těchto pojetí
existuje mnoho nepochopení - dokonce i mezi některými členy spojenými s Novým
zjevením. A nejenom to, ale někteří z nich zacházejí tak daleko, že se snaží
napodobovat Margaretino rozpoložení a chovají se jako malé děti - snažíce se i
hovořit dětským hlasem. Toto je ovšem zcela směšné.

V případech takového napodobování si úspěšně blokují přístup ke svému pravému
já a ke své pravé přirozenosti a otevírají do široka dveře negativnímu stavu, aby
zamořil jejich život a ovlivňoval ho ve všech jeho aspektech. Děje se tu to, že lidé
jako tito se stávají zcela uzavřenými před svou pravou přirozeností a před svou
schopností nalézt, kým vskutku jsou, proč jsou zde a co je jejich pověřením od Pána
Ježíše Krista na této planetě. Tím, že takto činí, slouží věci negativního stavu
namísto Pána Ježíše Krista.

V lidském životě, v jeho zdeformované a deformující kondici, tato pojetí znamenají
něco zcela odlišného než v pozitivním stavu Stvoření Pána Ježíše Krista. V lidském
životě znamená „dětskost“ úplnou nevědomost, bezmocnost a absolutní závislost
na tom, kdo poskytuje péči z venčí. „Dětství“ v lidském životě
znamená úplnou sebestřednost, omezení na své vlastní já a závislost na
rodičovském vedení a získávání jakýchkoli poznatků deformovaně z venčí.

„Dospívání“ v lidském životě označuje ustavování se v zevnějšnostech a
přizpůsobování se zevním požadavkům tlaku jemu rovných a rebelování proti
autoritě „dospělých“ a podobné paradoxy, které dostávají teenagery do stavu
zmatku a nejistoty o čemkoli. Jedinou jistotu, kterou mají, je to, že nic není jisté či
jasné a že jediný smyl čehokoli lze nalézt v jejich příslušnosti k tomu, co jim diktují
jejich skupina jim rovných.

„Dospělost“ v lidském životě, je definována biologickými, fyziologickými a
fyzickými znaky a ustavením různých zvyků, obyčejů a tradic, které se stávají
panující silou a způsobem jejich individuálního života. V opravdové realitě nejsou
lidští tvorové nikdy schopni dosáhnout stavu dospělosti. Ve své esenci a substanci
jsou velmi nezralí a rozporuplní ve většině aspektů jejich života (kapitoly 11 a 12
v Novém zjevení velmi dobře popisují, co to je lidský život).

Na straně druhé pojetí „dětskosti“ v pozitivním stavu označuje čistotu stavu a
rozpoložení úplné znalosti toho, co správné a náležité bez potřeby o tom přemýšlet
jakýmkoli způsobem funkci mysli a bez potřeby zvažovat, zdali to tak je či není, a
bez kladení otázek, proč je něco takové, jaké je. Všechny události a informace se
prostě vnímají dle čistoty vlastního intuitivního rozlišováni bez potřeby spekulování
či uvažování o čemkoli. „Dětskost“ je stavem znalosti a vnímání všeho o esenci a
substanci všeho relativního k absolutní všeznalosti a vševnímavosti Pána Ježíše
Krista. Taktéž znamená stav čisté nevinnosti, skromnosti, pokory a oddanosti a
nepodmíněné lásky, moudrosti, laskavosti, ušlechtilosti, něžnosti, porozumění,
vděčnosti, vděku, milosrdenství, odpuštění, soucitu a vcítění se. Taktéž ale