Page 197 - KOROLARIA NOVÉHO ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

Ve všech třech dílech „Kurzu zázraků“ je tento nejdůležitější koncept
přirozenosti Pána Ježíše Krista soustavně mrzačen, deformován a ničen. Takže
obsah těchto tří dílů nemůže přicházet od pravého Pána Ježíše Krista.
3. V pojímání přirozenosti Pána Ježíše Krista v „Kurzu zázraků“ se vše zdá být
postaveno do pozice vzhůru nohama. Na str. 85 třetího dílu čteme: „fetiš je
projevem Ducha Svatého“ ... „Je hlasem Božím, a proto přijal formu. Tato forma
není jeho realitou, kterou zná sám Bůh spolu s Kristem, jeho skutečným Synem,
Kdo je jeho součásti.“ „Duch Svatý je stvořením jednoho Stvořitele.“

Nesprávnost tohoto tvrzení je velmi zřejmá. Říká se zde, že jeden Stvořitel stvořil
Ducha Svatého a pak stvořil Krista, Svého skutečného Syna. Ježíš je pouze
projevem tohoto stvořeného Svatého Ducha. Ježíš je tak extenzí stvořené síly či
jinými slovy, je stvořením stvořeného, a nikoliv Stvořitele. To je velmi podružná role.

Tvrzení, že Ježíš je projevem stvořeného Ducha Svatého, odporuje již doslovnému
smyslu Svaté Bible. V Evangeliu dle Jana, kap. 20, verš 22 čteme: „On (to jest Pán
Ježíš Kristus ) na ně vdechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého.““

Není z tohoto textu zřejmé, že Duch Svatý je projevem či pokračováním Pána Ježíše
Krista, a ne opačně, jak by „Kurz zázraků“ chtěl, abychom uvěřili ? V kap. 7, verši
39 stejného evangelia v poslední větě tohoto verše čteme: „...neboť doposud nebyl
duch svatý dán, protože Ježíš nebyl ještě oslaven.“ Oslavení Ježíše znamená učinit
jeho Lidství Božským a sjednotit je samotnou podstatou, kterou je
pravý Nejvyšší, zvaný Otec. Takto je z tohoto velmi zřejmé, že funkce Ducha
Svatého může nastat pouze z úplného sjednocení Pána Ježíše Krista, to jest Jeho
Božského lidství a Lidského Božství jako Jednoho Nedělitelného Boha.

Protože je veškeré pojímání pravé přirozenosti Pána Ježíše Krista zkresleno a
vzhůru nohama, je zřejmé, že pravý Pán Ježíš Kristus není zjevovatelem „Kurzu
zázraků“.

4. Po všech třech dílech „Kurzu zázraků“ se objevují mnohá nepřímá a .jemná
zkresleni, zvrácenosti a falzifikace. Dobrým příkladem takové vychytralé a
nebezpečné mystifikace je sedmý výrok, zaznamenaný na straně 128 druhého dílu,
kde se říká: „Má vůle je Boží,“ a pak: „Neexistuje žádná jiná vůle než vůle Boží.“ Na
první pohled se na těchto výrocích nezdá nic nesprávného a každý by mohl od
srdce souhlasit s výrokem, že „neexistuje žádná jiná vůle než vůle Boží“. Logika
této věci nám ale říká, že když „má vůle je Boží“, pak existuje jen má vůle, a tudíž
neexistuje žádná jiná než moje vůle sama. Následně neexistuje žádný jiný Bůh, ale
jen já sám, což jinými slovy znamená, že každý čtenář je či může být bohem.
Ohavnost a odpornost tohoto výroku je zřejmá. Mám se považovat za jediného Boha
a neexistuje nic jiného než já. Solipsismus této filosofie (já jsem jediným středem
vesmíru a neexistuje nic jiného než já) je velmi zřejmý. V tomto ohledu ovšem
neexistuje vůbec žádný Bůh. Mám uctívat pouze sebe a má vůle je vším ve všem.
Opakuje se, že se jedná o pozici vzhůru nohama. Principy pravého Nového
zjevení nás učí, že správný a uspokojivý výrok v této věci není „Má vůle je Boží“, ale
právě opačně: „Boží vůle je moje.“ A protože není jiné vůle než Boží, já jsem extenzí
a procesem Boží vůle či Boha, Extenze a proces není totéž jako původce a zdroj této
extenze a procesu. Toto jsou dva zcela odlišné stavy. Takže já nemohu nikdy
být Bohem a má vůle nemůže být nikdy vůlí Boží, protože jsem stvořený a nejsem
Absolutní. Jestliže by se má vůle stala vůlí Boží, veškeré Stvoření by se zničilo,
protože nemůže být udržováno z relativní kondice. Z této a podobných deformací je