Page 49 - hinz

Mnozí lidé přijmou a přisvojí si životní styl v souladu se svou kulturou a jejími
tradicemi, konvencemi a zvyky. Začnou věřit, že žádná jiná forma nebo kondice
života není možná nebo myslitelná, a proto za žádných podmínek nechtějí nic mínit.
Se svým životním stylem se cítí pohodlně, milují ho, zbožňují ho a chtějí, aby
pokračoval věčně.

Jednu z nejvíce devastujících zvyklostí a tradicí takové povahy lze shledat v
instituci pozemských manželství a v tom, jak lidé chápou a praktikují svou sexualitu.
Pod vlivem pekelných nauk a pekelného občanského práva se lidé v tomto ohledu
stávají ovládanými pocity majetnictví, vlastnictví, výlučnosti, zotročování, závislosti
a žárlivosti vzhledem k ostatním lidem a zvláště k opačnému pohlaví. Mají pocit, že
jsou oprávněni vlastnit jinou lidskou bytost pro své vlastní potřeby a užitek a že
nikomu jinému není dovoleno sdílet s nimi jejich vlastnictví. Doslovně vzato, že mají
na takové vlastnictví úřední povolení. Tato výlučnost a majetnictví i vlastnictví je
nejvíce zřejmé vzhledem k vlastnímu choti a sexualitě. Neexistuje na této planetě
jiná oblast, ve které jsou tabu této společnosti, náboženství a kultur tak explicitní,
jako při sdílení vlastního chov a vlastní sexuality. Tato jsou ovšem posilována
společenskými a náboženskými zákony, které označuji lidi, odchylující se jakkoli od
tohoto pravidla, jako cizoložníky, smilníky, hříšníky, jako lidi promiskuitní a
nemístné.

Podle logiky této věci je logické, že vše, co uvnitř vlastní osobnosti produkuje stavy
a pocity žárlivosti, majetnictví, vlastnictví, výlučnosti, otroctví a zotročení, závislosti
a podobné stavy, nemůže vycházet z ničeho dobrého a pozitivního. Takže to nemůže
být od Nejvyššího. To je velmi zřejmé z toho, co Ježíš Kristus odpovídá saduceům
ohledně manželství po vzkříšení. (Evangelium dle Matouše, kapitola 22, verše 23-27;
Evangelium dle Marka, kapitola 12, verše 18-27; Evangelium dle Lukáše, kapitola 20,
verše 27-38):

„Neboť po vzkříšení se ani
nežení, ani se nevdávají,
ale jsou jako andělé Boží v
nebi.“

Saduceové ovšem položili tuto otázku ze stanoviska tradičního pojímání manželství,
jak je z textu zřejmé. Avšak Ježíš Kristus velmi jasně zdůraznil, že po vzkříšení
žádná tradiční manželství neexistují, ale namísto toho je zde něco zcela odlišného.
Ale co to je? Odpovědí je, že jsou jako andělé Boží v nebesích. Avšak co to je být
andělem Božím? V zásadě je to být osvobozen od každého pocitu a stavu žárlivosti,
majetnictví, egoismu, sobectví, vlastnictví, sebelásky, lásky k zevnějšnostem, k
světským, tělesným a bezcenným věcem, zotročení, výlučnosti, závislosti a
podobných negativních a bezbožných stavů. Být andělem Božím je být v pravém
manželství Lásky a moudrosti, Dobra a Pravdy, Účinné: Lásky a Víry, Maskulinity a
Femininity a všeho ostatního z pozitivního stavu za účelem vzájemného prospěchu,
společného blaha, výměny, užitku a sdílení se všemi. Toto je stav nebes čili pravý
pozitivní stav. V jsoucnu a bytí neexistuje žádný jiný pozitivní stav.

Když však někdo přichází do duchovního světa po odchodu z pseudo-Země (po
fyzické smrti), přichází sem s určitými očekáváními, že věci budou pokračovat
přesně stejně dle toho, co kdo přijal v souladu s tradicemi kulturu a náboženství, v
níž byl vychován a s nimiž se plně ztotožnil.
Když je taková osoba poprvé konfrontována s pravdou o věci, je takříkajíc šokována