Page 53 - hinz

každého bez jakýchkoli otázek a pochyb zcela použitelné.

Jestliže účelem každého náboženství a jemu odpovídajících sekt je vyučovat lidi o
Bohu, duchovním životu a o věcech příbuzných, pak proč je tomu tak, že existuje
tak mnoho odlišných a velmi často nesmiřitelných doktrín a učení ohledně těchto
důležitých záležitostí? Proč to Nejvyšší dovoluje a toleruje?

Existuje několik důvodů této situace:

1. Pravá Přirozenost Nejvyššího je absolutní. Znát Boha v absolutním smyslu tudíž
vyžaduje být absolutním. Ale nikdo není absolutní, jen Nejvyšší. Nikdo tedy nemůže
znát Nejvyššího v absolutním smyslu. Lidé jsou tedy relativními k Absolutnímu
stavu Nejvyššího. Proto mohou vnímat, znát, chápat a přijímat Boha pouze ze své
relativní pozice. Každá relativní pozice k Absolutnímu stavu zaujímá odlišný úhel
pohledu. Žádné dvě osoby nemohou zaujímat přesně tentýž stav a rozpoložení,
tudíž žádné dvě osoby nemohou mít přesně stejný úhel pohledu ve vztahu k
Nejvyššímu.

Takže vnímání, chápání, pociťování, poznání a přijímání Boha bude u každého
poněkud nebo zcela odlišné v závislosti na hledisku, z jakého se jeden snaží mít
vztah k Absolutnímu stavu Nejvyššího.

Před tím, než negativní stav vstoupil do své aktivace a dominance, byla taková
situace pro všechny ve Stvoření Nejvyššího nanejvýš vítaným stavem a
rozpoložením. Každý věděl (jak je tomu i dnes v pravém Stvoření), že tyto
rozmanitosti a odlišnosti pohledů, vnímání, chápání, poznání, přijetí a hledisek, z
nichž se jeden vztahuje k Nejvyššímu, přispívaly k principům vzájemného sdílení, k
úplně správnému poznání Absolutního Nejvyššího. Takže tato situace se
nepociťovala jako rozpor, ale jako hodnotný příspěvek do studnice poznání
Nejvyššího z pozice, hlediska, stavu a rozpoložení každého.

Jestliže by si někdo mohl zobrazit situaci, v níž existují nekonečné počty různých
lidí a entit ve Stvoření Nejvyššího, a jestliže by každý ochotně, šťastně a rád přispěl
svým vnímáním, poznáním, pochopením a přijetím Nejvyššího, pak by jeden
pociťoval, že souhrnný součet všech těchto vnímání, znalostí, pochopení a přijetí
Nejvyššího by ve svém celku poskytl Absolutní poznání Absolutního Nejvyššího.
Toto je princip duchovního sdílení pro vzájemný prospěch, společné blaho a užitek
pro všechny, protože skrze takové sdílení je každý schopen získat větší poznání (a
jeho použití) o Nejvyšším, o druhých a o sobě samém. S takovou znalostí a její
aplikací se každý stává lepší, šťastnější a duchovnější i užitečnější osobou.

Takže původní účel, za jakým bylo Nejvyšším dovoleno tak mnoho rozmanitých
názorů a náboženství, byl právě tento důvod. Dát lidem příležitost poznat lépe Boha,
nejen z jejich omezené perspektivy a hlediska, jaké každý z nich zaujímá, ale i z
hlediska kohokoli jiného. To jim pomáhá být duchovnějšími a více znalými ve všech
záležitostech života. To je původní či pozitivní zdroj existence tak mnoha
náboženství a jim odpovídajících sekt před takzvaným pádem.

Avšak když takzvaní pseudotvůrci učinili rozhodnutí aktivovat negativní stav,
vychytrale využili situace, aby v lidech rozvinuli negativní a zlý postoj
sebeospravedlnění, sebevýjimečnosti a nenávisti vzhledem ke všemu odlišnému od
jejich pozice, hlediska, stavu, názoru a rozpoložení.