Page 412 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 140

jako typický lidský život nebo splnil svou roli a účel, pro které bylo dovoleno ho
především zfabrikovat.

Petr: Rozumím a vidím logiku tohoto uspořádání.

Pán Ježíš Kristus: A nyní se věnujme některým jiným záležitostem, které vyvstaly ze
zkušeností s přisluhovači renegátů, jak bylo popsáno anonymním čtenářem těchto
Dialogů; stejně tak jako přišly od jiného anonymního tazatele. Vize, kterou popsal
jeden ze čtenářů těchto Dialogů, že byl ve společnosti poskoků renegátů a viděl jejich
chování a postoj, což bylo pro toho čtenáře nejhnusnějším a nejotřesnějším zážitkem,
odráží pravou povahu negativního stavu obecně a přirozenosti renegátů zvlášť. Když
prožíváte něco takového, když to má tak extrémně negativní konotaci, je krajně
obtížné, abyste svou vědomou myslí pochopili, že by v každém z nich mohlo být něco
pozitivního nebo dobrého. Při mnoha příležitostech jsi měl ve svém životě na planetě
Nula, Petře, velmi podobné zážitky (a nejen ve vizích a snech) s mnoha lidmi, když jsi
byl poprvé uvězněn v sovětských koncentračních táborech a následně během své
profesionální práce v amerických věznicích a žalářích.

Za takovýchto podmínek, kdy vidíte a přímo prožíváte čisté zlo v chování, postoji a
osobních profilech takových jedinců, začínáte pochybovat, zda jedinci této povahy
mohou být vůbec spaseni nebo zdali mají schopnost vidět svoji kondici, cítit výčitky a
jako důsledek se chtít změnit. Jak může někdo takové povahy, kdo si libuje v tom být
takovým a kdo miluje svá zla a vražedné touhy, být v pozici, ve které nabude znalost
pravdy z dobra a stane se dobrým? Koneckonců dokonce i v jeho/jejím slovníku
neexistuje nic, co by se i jen vzdáleně přibližovalo čemukoliv z pravdy a dobra.

Tím, že máte takové odporné a opovrženíhodné zážitky, začínáte přemýšlet, zda
doslovný význam křesťanské Bible a jakýchkoliv jiných svatých knih, není správný ve
svém popisu takzvaných hříšníků odsouzených do pekla na věčnost bez jakékoliv
schopnosti se změnit nebo ustoupit od svých zel a nepravd nebo od svého odporného a
ohavného životního stylu. Ve skutečnosti se to jeví, jako by neměli žádnou touhu se
změnit nebo se stát pozitivními nebo dobrými; jako by je sama slova ‚pozitivní a dobrý‘
zarážela a zcela odpuzovala.

Problém s tímto pojímáním je ten, že se díváte na tyto případy ze své relativní kondice
a svého vnějšího pozorování bez rozeznání či nazírání věci tak, jak jsou za scénou,
nebo tak, jak je vidím Já ze Své Absolutní Kondice. Pokud přijmete fakt, že takoví
jedinci, stejně jako kdokoliv jiný, nejsou absolutní, ale pouze relativní, pak musíte dojít
k logickému závěru, že jejich zla, nepravdy, ukrutnosti, ohavnosti, opovrženíhodné
skutky, nesnesitelná, krutá a vražedná chování nebo cokoliv, co máte, nemohou být nic
jiného než jen relativní. Jestliže jsou pouze relativní, nemohou mít absolutní hodnotu
nebo platnost. Přejete si odsoudit každého za jeho relativní chování, postoj, životní styl
nebo cokoliv tak, že ho umístíte do stavu absolutní, neměnné kondice - navěky být
v pekle bez jakékoliv možnosti takový nemožný výrok změnit nebo být před ním
spasen? Je něco takového možné u někoho, kdo je relativní a jehož životní styl ve všech
jeho modalitách a manifestacích nemůže být nic jiného než také relativní, a tudíž
logikou tohoto uspořádání nemůže trvat navěky? Vidíte problémy s takovými