Page 408 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 140

obecně a lidského neživota konkrétně. Nabytím a přijetím této znalosti se dává entitám
v tom jádru a kdekoliv jinde velmi efektivní nástroj, kterým budou schopny, až přijde
správný čas, nevolit navždy vše, co souvisí s negativním stavem, jakož i negativní stav
samotný. A toto je vše, o čem jsem chtěl dnes hovořit.

Petr: Velmi Ti děkuji za Tvůj významný příspěvek. Jsme připraveni přikročit
k odpovědím na výše formulované otázky?

Pán Ježíš Kristus: Ano, Petře, jsme připraveni. Začněme s otázkou blokování
femininního principu pseudotvůrců a tímto blokováním jejich schopnosti zažívat
pravou lásku ke Mně, k jiným a k sobě. Jak si jasně pamatujete z dřívějších dialogů,
jedna z nejefektivnějších cest pro vynalezení, aktivaci, založení a manifestaci neživota
negativního stavu a lidského neživota bylo separování, izolace a odstranění
femininního principu z jeho rovnocenné pozice týkající se jeho vlastnosti, že je obecně
láskou. Avšak záležitost tohoto odstranění , izolace, separace a blokování nebyla až tak
jednoduchá. Problémem tohoto uspořádání bylo, že aby se mohl uskutečnit jakýkoliv
život vůbec (ať už je to pravý život, nebo neživot), potřebuje být milován. Vůbec nic
nemůže být a existovat, pokud to není milováno. Toto je pravdou také o negativním
stavu a lidském neživotě. Jak se mnohokrát předtím zmínilo, potřebovali být milováni,
aby mohli dojít ke svému vlastnímu pseudojsoucnu a pseudobytí. Takže v tomto
smyslu by nebylo úplně správné říci, že pseudotvůrci zcela zablokovali femininní
princip ve svém úsilí o fabrikaci něčeho, co by bylo zcela odlišné od toho, co bylo tehdy
dostupné, známé a prožité. Ve skutečnosti, aby byli schopni vynalézt a ustanovit vůbec
cokoliv této povahy, potřebovali jistým způsobem využít femininní princip. Kdyby tak
neučinili, ve svém úsilí by neuspěli. Otázkou zde nebylo ani tak blokování, izolování a
separace tohoto principu, jako jeho restrukturalizace, přestavba a překroucení
takovým způsobem, aby sloužil zcela odlišnému účelu, než pro jaký byl na prvním
místě ustanoven.

Jestliže povahou ryzího femininního principu je Láska obecně neboli láska ke Mně,
jiným a k sobě samému, v tom případě potřebujete zvrátit tuto povahu tak, že by to
tuto lásku odvrátilo pryč ode Mne, od jiných a od vašeho pravého ‚já jsem‘. Jak vidíte,
máme tu dva faktory lásky vztahující se ke každému jednotlivci. Je to láska k sobě ve
svém pravém ‚já jsem‘ a láska k vlastnímu egu, které vášnivě nenávidí vše z pravého ‚já
jsem‘. Koneckonců, pravé ‚já jsem‘ je egem považováno za jeho věčného nepřítele,
který znemožňuje tomuto egu pokračovat v samotném jeho životě (neživotě) navěky.
Takže z pozice pravé feminity láska vždy směřuje ke svému pravému ‚já jsem‘. Protože
pravé ‚já jsem‘ je nositelem Mého Života, Mé Lásky a všeho ostatního vycházejícího ze
Mne, milováním ‚já jsem‘ milujete Mne a ostatní. Milováním Mne a jiných milujete sebe
ve svém pravém ‚já jsem‘. Pseudotvůrci potřebovali předefinovat a restrukturalizovat
takovouto lásku a její pravou povahu. Protože nositelem této lásky byl femininní
princip, byla to femininita, která byla hlavním terčem tohoto předefinování a
restrukturalizace pseudotvůrci. Jestliže láska Mne, jiných a vašeho pravého ‚já jsem‘
byla stavem čistých niterností, v tom případě bylo nutné odklonit toto směřování
z niterností a a umístit ho do zevnějšností. A protože vlastnosti zevnějšností jsou
zakořeněny ve vlastním egu, uměle zbudovaném za tímto účelem, v tom případě
všechna láska je odkloněna k něčemu, co slouží tomu egu, stávajíce se tak