Page 191 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

nemohlo být vůbec ustanoveno, ale nemohlo by to být ani počato. Takže v tomto
smyslu je to ‚něco‘ souvztažností neboli to souvztaží s Absolutní Láskou ve své vlastní
relativní kondici, procesu a stavu.

V tomto pojetí významu souvztažností můžete říci, že láska obecně souvztaží s dobrem,
protože ve své esenci a substanci láska vždy produkuje jen to, co je dobré. Dále pak
můžete říci, že dobro z lásky produkuje pozitivní konání, protože význam slova ‚dobrý‘
znamená, že jen to, co produkuje něco dobrého pro každého - kladné konání - může být
jeho pravou povahou a usilováním. Takže můžete říci, že jak dobro souvztaží s láskou,
tak pozitivní konání s dobrem a skrze dobro s láskou a láska souvztaží skrze své dobro
s pozitivními skutky. V tomto ohledu zde máte souvztažnost mezi duchovním stavem
lásky, mentálním stavem dobra a jejich praktickým výsledkem ve formě pozitivních
skutků. Jejich vzájemná propojenost je taková, že jeden bez druhého nemůže existovat.
Toto je postup multiverzálního zákona z nitra k vnějšku. Láska je stav toho
nejniternějšího neboli ducha, dobro je stavem toho vnitřního neboli duše a pozitivní
skutky se stávají (ve smyslu stávání se - Moje skutky se stávají hmatatelnou, konkrétní
vnímatelnou, faktickou skutečností pro všechny a všechno). Tímto postupem souvztaží
navzájem každý s každým a ke každému.

Toto je jeden aspekt významu termínu ‚souvztažnost‘. Ten druhý, který se objevil
později, měl kořeny v potřebě vyjádřit duchovní ideje takovým způsobem, aby dávaly
smysl také jedincově vnější mysli. Byly vynalezeny a vyloženy jisté symboly. Na
základě toho byly postaveny jisté externí objekty, fyzická těla, jejich rozličné orgány a
neživé struktury, jež se staly ztělesněním všech příslušných duchovních idejí. V tomto
smyslu to byla funkce těchto externích objektů, fyzických těl, jejich rozličných orgánů a
neživých struktur, a ne jejich vnější zjevy, které odrážely pravou duchovní realitu těch
idejí. Takže to, co souvztažilo s duchovní realitou a její nekonečnou rozmanitostí idejí,
byla jejich funkce a účel, pro které byly zbudovány, a ne ony samy bez své funkce a
účelu.

Bez ohledu na to, jak se na souvztažnosti díváte, ve své nejzazší povaze jsou výhradně
výtvory sentientní mysli a jejich idejí a v konečném smyslu jsou výhradně produkty Mé
Absolutní Sentientní Mysli. Kvůli tomu jsou souvztažnosti samy a sobě a sebou
nepředstavitelné bez jsoucna a bytí sentientní mysli, respektive Mé Absolutní
Sentientní Mysli. V tomto konkrétním smyslu jsou všechny souvztažnosti subjektivní a
nejsou žádné ‚soubory‘ objektů souvztažností v sobě a samy sebou. Jakékoliv soubory
objektů jsou tvořeny a produkovány sentientní myslí nebo Mou Absolutní Sentientní
Myslí, a proto by se nemohla začít jejich takzvaná objektivní manifestace jsoucí a
odlišná od jakékoli sentientní entity. Jednoduše řečeno, nemohly by se stát tím, čím
jsou. Takže jejich objektivní existence absolutně závisí na subjektivním jsoucnu a bytí
sentientní mysli nebo nakonec na Mé Absolutní Sentientní Mysli.

Z tohoto faktoru se odvozuje pravá povaha souvztažností. Pokud ony všechny a
všechno, co reprezentují a zobrazují, absolutně závisí na jsoucnu a bytí sentientní
mysli, v tom případě budou odrážet ve své jsoucnosti a podstatě samotnou povahu
sentientní mysli. A protože sama povaha sentientní mysli odráží ve své relativní
kondici samu Přirozenost Mé Absolutní Sentientní Mysli, obnáší uvnitř sebe tytéž
přívlastky, vlastnosti a rysy, jaké má Moje Absolutní Přirozenost. Jak si vzpomínáte,