Page 165 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

Účelem takové role, jakou v tomto ohledu měl Manfred, bylo najít pravdu. Ať měl být
výsledek tohoto poslání jakýkoliv, jestliže pravda byla skutečně zjištěna, jak tomu bylo
v tomto případě, pak to mělo ohromný význam a smysl. Vzpomeňte si, prosím, na můj
výrok: ‚A poznáte pravdu a ona vás osvobodí.‘ Dokonce i když je z vaší lidské pozice ta
pravda bolestná, a ne taková, jaká by se vám líbila, anebo když se její očekávaný
výsledek ještě neuskutečnil, ta pravda přesto byla zjištěna, a tedy poslání bylo úspěšně
splněno. V tom případě se každý v pozitivním stavu náramně radoval bez ohledu na
současný stav mysli nebo pozici toho, o němž byla pravá duchovní kondice a její
pravda zjištěna. Nic není více povznášejícího pro členy pozitivního stavu než objevení
a potvrzení pravdy o čemkoliv či komkoliv. A o tomto vůbec bylo sdělení Dialogu 111.

Takže jaký byl výsledek Manfredovy návštěvy v jeho roli hledače faktů, jakož i posla,
jak ve tvém, tak i v našem zájmu, Petře? Prvním výsledkem u něho byl zmatek z toho,
co slyšel a co proběhlo během vzájemného působení s Margaret. Skutečnost zmatku
sama o sobě naznačuje, že to nebylo takové, jak jste oba očekávali. Bylo mu docela
jasné, a my to z naší pozice potvrzujeme, že existuje vážný rozpor mezi tím, co jsem
řekl v našich Dialozích, a tím, co ona pověděla Manfredovi. A až se Manfred z této
návštěvy vrátil do Santa Barbary, když si čistil nohy od dehtu, který na nich ulpěl, když
se s ní procházel po pláži, tehdy si uvědomil, jaký je pravý duchovní souvztažný smysl
té černoty a toho, jak bylo těžké se jí zbavit. Z toho souvztažného významu bylo vám
oběma jasné, že v její mysli ještě převládají deformace a falešnosti, a že vnímání pravé
duchovní reality je stále pokřivené nebo docela falešné. Tento faktor se odrážel
v nepříjemných pocitech Glorie a tvých, Petře, pár minut po telefonickém rozhovoru
s Margaret.

Podívejme se na některé velmi důležité duchovní záležitosti, které se mohou odvodit
z toho, jaké to je skutečně za scénou a v realitě světla a chápání pozitivního stavu.
Především se u některých jedinců projevuje nebezpečná tendence omlouvat, rozumově
odůvodňovat či ospravedlňovat to, že jsou agenty negativního stavu, nyní již jejich
reprezentanty. Toto omlouvání, ospravedlňování a racionalizace vyvěrá z faktu, o
němž jsem mnohokrát osobně mluvil, že každý, ať je kýmkoliv a ať má jakoukoliv roli,
je takovým po osobní a individuální dohodě se Mnou či s Mým povolením. Je tomu
naprosto tak, že všechno ve jsoucnu a bytí a v pseudojsoucnu a pseudobytí je buď po
naší vzájemné dohodě (v případě reprezentantů Mého pozitivního stavu) nebo
výhradně s Mým dovolením (v případě představitelů negativního stavu). Také je
absolutní pravdou, že nikdo nikdy není ztracen nehledě na to, kým nebo čím je nebo co
udělal nebo udělá. Avšak nikdy nebylo řečeno nebo nikdy nikoho nenapadlo, že by se z
důvodu této důležité dohody či dovolení mohlo omluvit, ospravedlnit či rozumově
odůvodnit to, čím kdo je nebo co dělá. Jsou to dvě docela rozdílné věci.

Podívejme se na tuto věc blíže a z poněkud odlišného duchovního pohledu. Co bylo
pravým důvodem pro povolení k pokračování v aktivování negativního stavu? Mnoho
takových důvodů bylo zjeveno v procesu přenášení Mého Nového zjevení, a zvláště pak
v těchto Dialozích (viz například Dialogy 89. a 90. - poslední dva moskevské dialogy).
Ty odhalené důvody měly zřetel na potřebu aktivace negativního stavu z perspektivy
duchovně-filosofické. Jsou naprosto platné a aktuální. Avšak nedívali jsme se na ně ze
stanoviska duchovně eticko-morálního. Proč vůbec bylo nutno aktivovat negativní