Page 151 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

Věnujme se nyní záležitosti základních rozdílů mezi dvěma dotyčnými ženami, které se
u Mě objevily během Mého života na planetě Nula. Za jakých okolností ke Mně přivedli
první ženu? Především, jak vidíte z těchto slov, nepřišla ze své vlastní vůle. Byla ke
Mně přivlečena násilím, protože byla chycena při samém aktu cizoložství. V jejím
případě Mojžíšův zákon vyžadoval, aby byla ukamenována k smrti. Jak si vzpomínáte,
Já jsem vyvrátil nutnost něčeho takového. Jenže o to zde nejde. Tuto záležitost jsme
prodiskutovali v některém z dřívějších dialogů. Není nutné to opakovat. V tomto
případě jde o manifestaci, ilustraci a demonstraci určitých důležitých duchovních
korespondencí, reprezentovaných první dotyčnou ženou. Jak je zřejmé z textu, ta žena
byla cizoložnicí. Co znamená být cizoložnicí nebo cizoložníkem v duchovní souvislosti
toho slova, a nikoliv podle typicky lidského vnějšího chápání takového chování? Abyste
pochopili duchovní konotaci toho slova, je nutno nejdříve poznat, co znamená slovo
‚žena‘ v tomto konkrétním spoluvýznamu. Pokud si vzpomínáte, jeden z duchovních
souvztažných významů toho slova je být ve své vlastní pravé přirozenosti čili ve své
vlastní individualitě, jedinečnosti a rozdílnosti. Jinými slovy ‚žena‘ souvztaží s vlastní
pravou přirozeností, nebo taktéž s vlastní duší čili duševním založením.

V tomto jednotlivém případě zmíněná žena odmítla svou vlastní individualitu,
jedinečnost a rozdílnost čili svou vlastní přirozenost, duši či mentalitu. Místo toho
chodila kolem ve snaze zabrat si či přivlastnit přirozenost, jedinečnost, individualitu,
rozdílnost, duši či mentalitu někoho jiného. Tím, že to činila, stala se cizoložnicí. Jak
vidíte z tohoto příkladu, odmítnout vlastní přirozenost a její individualitu, jedinečnost,
rozdílnost, duši či mentalitu a pachtit, toužit a chtít zabrat nebo zcizit u někoho jiného
jeho přirozenost s její individualitou, jedinečností, rozdílností, duší či mentalitou
znamená být cizoložným. Toto je pravým duchovním významem cizoložství. Jinými
slovy, dychtit či toužit být jako někdo jiný a usilovně se snažit být jako někdo jiný, a
zároveň se zpronevěřovat, odmítat, opovrhovat a zrazovat svou vlastní identitu takové,
jaká je, znamená být cizoložným. Jelikož Já jsem v každém v jeho jedinečné a rozdílné
individualitě a identitě, pak jakýkoliv pokus je opustit rovná se zpronevěře, spáchání
věrolomnosti a zrady nejen vůči sobě sama, ale také vůči Mně.

Dotyčná žena nepřišla ke Mně na základě svobodné volby čili ze své vlastní vůle. Proto
neexistoval žádný důvod k tomu, aby byla souzena, odsouzena, ani pro to, aby byla
odmítnuta. Konec konců sama Mne nepožádala o odpuštění nebo aby byla souzena pro
své chování. Takže nepřišla ke Mně, nebo nebyla ke Mně přivedena z pozice své vlastní
individuality, jedinečnosti a rozdílnosti. V takové situaci jsem neměl vyhnutí, než jí říci
jedinou věc. ‚Já tě nemohu soudit, jdi a nehřeš více.‘ Jak vidíte, namísto toho, abych ji
soudil, dal jsem jí alternativu: aby přestala dělat to, co dělala; jinak řečeno aby přestala
s odmítáním, pohrdáním a nechutí vůči své vlastní přirozenosti a s usilováním o
přirozenost někoho jiného, ale místo toho, aby akceptovala to, čím je ve své vlastní
individualitě, jedinečnosti a rozdílnosti a aby se ztotožnila se svou vlastní přirozeností.
Zde šlo o to, že dotyčná žena přistupovala k mužům ne z pozice lásky, ale z pozice
potřeby uzurpovat či odcizit jejich vlastní identitu k tomu, aby si mohla tuto identitu
sama přivlastnit. Není nic horšího než si provést něco podobného. Abychom to
zopakovali - jde o nejhorší formu duchovního cizoložství. Zda dotyčná žena uposlechne
a zařídí se podle Mé rady, by byl docela jiný příběh.