Page 277 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM PRVNÍ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM I.

jak jsou takové stavy marné, neužitečné a neproduktivní; nebo byla-li zdlouhavá
choroba, která podle souvztažnosti vyžadovala péči, jež by mohla být uskutečněná
pouze ve stavu úplné dočasné nevědomosti - pokud by tato péče trvala.

Avšak pokračujme v diskutované věci. Takže jak Mne toto pojetí Mé Přirozenosti
zobrazuje a co předpokládá? Především to, že jsem Bohem, který diskriminuje a dává
přednost některým určitým jedincům, jež činí, co jim nařizuji, a navěky odmítám a
odsuzuji k věčnému trestu do pekel některé jiné jedince, kteří nečiní, co jim nařizuji. A
ježto oba stavy mají určeno, aby trvaly na věčnost, aniž by docházelo ke změně statu
quo, pak v takovém případě, řečeno logicky, existuje dualita či dichotomie ve jsoucnu a
bytí. Takový falešně logický předpoklad vede k závěru, že negativní stav je reálný,
věčný a absolutní stejně, jako je pozitivní stav. Proto ať se děje, co se děje, nemůže být
eliminován, a to nikdy.

Těmito domněnkami bylo krmeno lidstvo a všichni tvorové pekel a zóny vymístění po
mnoho tisíc let i déle. Pomocí vymývání mozku negativní stav způsobil, že lidstvo a jiní
tvorové uvěřili v tuto nepravdu, že je to hotová věc, a že tak tomu bude navěky. A
jelikož bylo prohlášeno a je stále prohlašováno Mým Jménem, jako by to byla Má Vůle,
aby tomu tak bylo, žádné jiné pojímání ani chápání tohoto faktu není možné, ba ani
myslitelné.

Naneštěstí toto pojímání, ať původu křesťanského, muslimského či indického, tím, že
trvalo mnoho staletí, bylo zakódováno ve všech genech lidstva a jiných tvorů,
nacházejících se jinde. Proto to bude vyžadovat nezdolné úsilí a dlouhou dobu, aby se
to odstranilo z jejich životů.

Peter: Chápu tuto situaci velmi dobře. Nicméně, když je tomu tak, proč jsi tedy dovolil,
aby se to stalo základnou, na níž negativní stav operuje a ovlivňuje své následovníky a
lidské tvory?

Pán Ježíš Kristus: Z velmi jednoduchého důvodu, Petře. Můžeš si představit scénář,
podle něhož by každý, kdo se účastní negativního stavu, napřed věděl, že, za prvé, je
v tom dobrovolně, že to nebude trvat navždy, že je to pouze experiment a že bez
ohledu na to, co dělá, nebude nikdy zatracen či odsouzen k věčným mukám? Jaký by to
byl experiment? Jak platný by byl jeho výsledek? Čemu by se kdokoliv naučil z takové
situace, situace, v níž by všechno bylo založeno na ‚jakoby‘ či ‚předstírejme‘? Bylo by
to hraní si na něco, podvodná situace, v níž by každý napřed věděl, jak to dopadne, bez
jakékoliv šance naučit se něčemu hodnotnému a vhodnému, co by mu poskytlo
nepochybný, přesvědčivý a pevný základ, na němž by se mohl odmítnout život
negativního stavu a zvolit život v plnosti stavu pozitivního.

Za druhé, jakékoliv poučení, jež má trvalý účinek a které poskytuje plný smysl něčeho,
na čem se může budovat pevný základ pro duchovní vývoj a volby, musí být založen na
platných a reálných premisách, zajišťujících, že to, co poznáváte, je odvozeno z reality
svého jsoucna a bytí, a ne z nějakého klamného scénáře či podvodné hry nebo
předstíraných stavů.