Page 274 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM PRVNÍ DÍL
P. 274

Čtyřicátý první dialog




                                                    14. února 1999




            Peter: Mnoho věcí mi prochází myslí dnes ráno, ale abych Ti mohl položit specifické
            otázky hmatatelným  způsobem, o tom  nemám  přesnou představu.  Proto bych se  Tě
            rád zeptal, zda si přeješ něčím přispět ze své vlastní pozice.

            Pán Ježíš Kristus: Děkuji ti, Petře, za tuto otázku a za to, že Mi poskytuješ příležitost
            přispět něčím, co mám na mysli dnes brzo ráno - ovšem časné ráno je pro tebe, Petře,
            nikoliv pro nás zde v pozitivním stavu.

            Rád bych nejdříve probral otázku lidského ega. Pokud si vzpomínáte z Mého Nového
            zjevení,  lidské  ego  je  tím,  že  je  zfabrikováno  z prvků  samých  zel  a  nepravd,  má
            tendenci být v opozici vůči vašemu pravému já a Mé Vůli. Proč opětovně přináším tuto
            záležitost právě teď? Vztahuje se to na váš osobní výcvik ve stávání se Mými pravými
            představiteli  a  ve  vzdávání  se  role  a  pozice  Mých  agentů,  ale  hlavně  bytí  typickými
            lidskými tvory.

            Pokud byste byli umístěni ve středu pozitivního stavu, pak byste nemohli účinkovat
            náležitě a efektivně, kdybyste se namáhali působit pod vlivem svého lidského ega a své
            lidské přirozenosti vůbec. Je to v protikladu k povaze pozitivního stavu.

            Jak  jsem  se  zm n i l   v  Třicátém  pátém  dialogu,  požívám  v našich  rozhovorech  čas  od
                              í
            času  některá  slova,  jež  mohou  uším     některých  znít  urážlivě  nebo  je  mohou  urazit
            v jejich očekávání, ba mohlo by to dát i důvod k dojmu, že jsem to nebyl Já, Kdo vyřkl ta
            slova. V tom dialogu jsme se zmínili o slovu ‚smích‘ a o tom, co to vyvolalo u některých
            čtenářů těchto Dialogů.

            Ji á   s lova,  použita  za  tím  účelem  úmyslně,  posloužila  k tomu,  abych  pojmenoval
              n
            někoho jako ‚Mého loajálního, věrného a oddaného služebníka‘. Vzpomínáš si, Petře, co
            ti ihned přišlo na mysl, když jsem poprvé použil to označení?


            Peter: pomyslil jsem si, že se někteří čtenáři, jejichž jména byla uvedena, ale bez těch
            specifických epitet, mohli cítit, že jsou méně loajální, méně věrní, méně oddaní, méně
            hodnotní,  méně  potřební,  atd.  jinými  slovy,  že  se  nemohou  vyrovnat  osobám  takto
            označeným.


            Pán Ježíš Kristus:    Přesně   tak, Petře. Tvůj profesionální výcvik klinického psychologa
            to  správně  vyhmátl  (odpusť  Mi  tento  výraz)  a  okamžitě  jsi  vycítil,  jaký  problém  to
            může  vyvolat.    v té  chvíli  však  nebyl  správný  čas  k tomu,  aby  se  ta  věc  nabídla
            pozornosti  kohokoliv.  Bylo  nutné      poskytnout  čtenářům  příležitost  reagovat  na  to
            označení a pomoci jim k tomu, aby si uvědomili, z jaké pozice  na to reagují z vlastní
            niterné  mysli  a  cítění.  Jinými  slovy,  bylo  nutné  spustit  mechanismus  stavu  jejich
            typického lidského ega za tím účelem, aby se jim pomohlo při práci nad sebou a aby se
   269   270   271   272   273   274   275   276   277   278   279