Page 276 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM PRVNÍ DÍL
P. 276

DIALOG 41

            Je  správné  se  domnívat,  že  toto  ego  zmizí  natrvalo,  jakmile  dojde  k transcendenci
            vašeho  lidského  života.  Je  úplně  falešné  se  domnívat,  že  by  sebeuvědomující  se
            jedinečný duch a unikátní duše mohly splynout s nějakým Bohem, a tak docela ztratily
            vědomou uvědomělost svého ‚já jsem‘. Kdyby se něco takového mohlo přihodit, pak by
            to odebralo z Mého stvoření uvědomělost toho aspektu Mé Absolutní přirozenosti, jenž
            byl  vložen  do  každého  z vás  z pozice  Mého  Absolutního  Stavu  do  pozice  vašeho
            relativního stavu. V takovém případě, až by se každý z vás jeden po druhém vstřebal
            do Mne, ztrativ vědomou uvědomělost čehokoliv, co se vztahuje k vašemu ‚já jsem‘, pak
            by nakonec veškeré vědění a vědomí o Mne také zmizelo. (Konec konců, jak projevuji
            znalost  Mé  Absolutní  Přirozenosti  čili  přístupnost  Mé  Přirozenosti  relativním
            bytostem? Pomocí a skrze ‚já jsem‘ individualit). Tak by se postupně a pomalu vytratilo
            celé  Stvoření  se  všemi  svými  sentientními  entitami  a  já  bych  zůstal  Sám
            k opakovanému vyvrhnutí Mého Stvoření, protože by to, jinými slovy, znamenalo, že Já
            jsem  pozřel  Své  celé  Stvoření.  Něco  takového  je  hezky  popsáno  v řecké  mytologii,
            podle které je vylíčen Saturn, jak požírá své vlastní děti.

            Jaký  bych  to  byl  Bohem,  kdyby  bylo  pravdou  něco  tak  bláhového,  nelogického  a
            iracionálního? Je ti jasné, co tím myslím?

            Peter: Ano, velmi jasně.


            Pán  Ježíš  Kristus:  Na  druhé  straně,  podle  křesťanského  a  islámského  pojetí,  je-li
            někdo  zlý,  pak  půjde  do  pekla  a  tam  stráví  svůj  život  navěky  v nejubožejším  stavu
            mučení  a  utrpení.  Pouze  někteří  velmi  hodní  a  ctnostní  jedinci  uniknou  tomuto
            strašlivému osudu a budou Mnou přijati do Mého nebe, které jsem pro ně připravil. A
            tato  situace  by  měla  trvat  navěky.,  bez  jakékoliv  šance  nebo  možnosti  něco  změnit
            nebo  napravit.  Podle  indického  pojetí  byste  byli  navždy  ztraceni  alespoň  bez
            jakéhokoliv utrpení a bídy. Ovšem určitým způsobem tohle není o mnoho lepší než to,
            co vám nabízí křesťané a následovníci islámu. V jednom případě nejde o žádnou ztrátu
            života do věčnosti, v druhém případě jde o ztrátu sebeuvědomujícího se života navěky.

            Peter:  Kdyby  mi  byla  dána  volba  mezi  těmito  dvěma  alternativami,  já  bych  ovšem
            zvolil  indickou.  Je  o  mnoho  lepší  vůbec  nebýt,  než  si  bolestivě  uvědomovat  svůj
            mizerný a strastiplný pseudoživot do věčnosti.


            Pán Ježíš Kristus: A udělal bys dobře, kdybys zvolil tuto alternativu, Petře. Naštěstí
            žádná  z těchto alternativ není k dispozici, protože  obě  jsou naprosto a  zcela  falešné,
            jsou-li  spatřovány  z pravé  duchovní  perspektivy  a  z jejich  věčného  pokračování.
            V určitém  omezeném  ohledu  mají  tyto  alternativy  hodnotu  pouze  dočasnou  a
            přechodnou. Někdo si zvolí jít do jednoho z pekel, aby se naučil něčemu důležitému,
            nebo  aby  nesl  důsledky  svých  zlých  a  negativních  skutků,  ať  jsou  jakékoliv.  Jelikož
            výsledky  takových  skutků  mají  pouze  dočasnou  a  relativní  hodnotu  -  byly  přece
            spáchány relativním jedincem v relativním čase - jsou pak takovými i odplata a trest,
            neboť  mají  dočasné  a  relativní  trvání.  Bylo  by  naprosto  a  definitivně  nefér  a
            nespravedlivé potrestat někoho, kdo je relativní, věčným odsouzením za něco, co bylo
            spácháno  v relativním  čase  a  stavu,  relativními  a  dočasnými  prostředky,  jakožto  i
            dočasným  manifestováním.  Při  druhé  alternativě  se  může  ztratit  vědomá
            sebeuvědomělost dočasně, vyžaduje-li to situace, za účelem ilustrace a poučení toho,
   271   272   273   274   275   276   277   278   279   280   281