Page 237 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM PRVNÍ DÍL
P. 237

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM I.

            zachovávat lidský život stůj co stůj byla negativním stavem použita velice efektivně při
            prohlašování, že lidský život je něco neobyčejného a posvátného, co jediné má pravou
            hodnotu ve srovnání s jakýmkoliv jiným typem života - jako by žádný jiný život nebyl
            myslitelný  nebo  možný.  Toto  je  v úplném  rozporu  s jejich  vlastním  učením  o  životě
            v nebesích  a  v  peklech  -  v tom  je  jejich  pokrytectví.  Bylo  dovoleno,  aby  takové
            uvažování vzkvétalo, čímž se měla dát šance a příležitost všem sentientním entitám ve
            jsoucnu a bytí naučit se důležité lekce a poznat, jaká je povaha života, který původně
            nevzešel ze Mne a z Mého pozitivního stavu.


            Jak  bylo  uvedeno  dříve  v těchto  Dialozích,  nyní  probíhá  završení  těchto  lekcí.  Velmi
            brzo  nezbude  nic  víc,  co  by  bylo  k poučení  o  tomto  typu  života.  Z toho  důvodu  se
            chystají přípravy k ukončení ilustrativní fáze lidského  života  a  k jeho přeměně  v ne-
            ilustrativní  život,  vybraný  v rámci  definitivní  volby  -  což  jest  pseudovítězstvím
            negativního stavu.

            Kdykoliv  se  má  stát  něco  podobného,  vždy  tomu  předchází  přehodnocení  smyslu
            lidského  života,  což  vede  k velmi  nepříjemnému  uvědomění  si,  že  nejen  že  nejde  o
            život, který jediný má cenu a je možný, ale jde o život, který je nejméně hodnotný a
            nejvíc  bezvýznamný  a  taky  jediný,  který  ve  svém  konečném  vyznění  nemá  žádný
            smysl. Toto poznání v lidském vědomí vede k velmi silně emočně laděnému zjištění, že
            lidský život je vskutku plný utrpení, ubohosti a neštěstí a ve své podstatě není pravým
            životem. Jakmile se dojde k tomuto zjištění, nastane nutnost, aby někteří dobrovolníci
            na  planetě  Nula  souhlasili  s ilustrováním  tohoto  faktoru  tím,  že  se  stanou  smrtelně
            nemocnými  čistě  za  tím  účelem,  aby  mohli  ospravedlnit  svou  potřebu  vyhledat
            nějakého lékaře pro asistovanou sebevraždu.

            Současně může toto zjištění a takový závěr o lidském životě vést některé jedince buď
            k úplnému popření existence jakéhokoliv jiného smysluplného života, a proto soudí, že
            není důvod dále pokračovat v tomto ‚šíleném žertu‘ zvaném lidský život, anebo usoudí,
            že  musí  existovat  jiný,  rozdílný  život,  který  je  smysluplný,  naplňující,  uspokojivý  a
            skutečný, a tedy opravdový život.

            Tohle však má i jinou stránku. Vezmi na příklad lidi, kteří jsou v kómatu a kteří vlastně
            nežijí,  ale  jen  vegetují  bez  jakéhokoliv  uvědomění,  a  jejichž  dýchání  je  uměle
            udržováno pouze pomocí zevních přístrojů. Což je možno takový stav nazývat životem
            a žitím? Co vám z pravého duchovního stanoviska říká tato situace?


            Jsou zde v zásadě dvě věci, které lze rozeznat z této situace. Jednou je, že negativní stav
            všemožně  usiluje  zachovat  svůj  život  v jakémkoliv  lidském  tvoru  za  každou  cenu  a
            všemi prostředky. Zoufale lpí na životě tohoto typu, věda velmi dobře, že se definitivně
            blíží  k smrti.  Je  to  pouze  otázka  času,  kdy  zemře  navěky.  Nicméně  probíhá  jeho
            umírání.  Toto  nepříjemné  uvědomění  si  vede  negativní  stav  k tomu,  aby  vynalézal
            všemožné umělé zevní prostředky, jaké vidíte v nemocnicích a kterým se říká přístroje
            pro  udržování  života,  s cílem  udržet  život  v lidském  těle.  Toť  metaforický  popis
            situace,  jaká  existuje  v konečném  údělu  pseudoživota  negativního  stavu  a  jeho
            lidského života.
   232   233   234   235   236   237   238   239   240   241   242