Page 118 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM PRVNÍ DÍL

DIALOG 17

Avšak jeho popis toho, co se děje poté, se změnil značně. Ve skutečnosti není nic
takové, jaké to bývalo v té době. Na druhé straně pokud pečlivě zanalyzujete životní
styl tohoto světa, jak jej Swedenborg popsal nebo jaký skutečně byl v době jeho popisu,
povšimnete si zajímavé paralely mezi tím, co se zde tehdy dělo a co se děje během
takzvaného zážitku ‚blízkosti smrti‘ - jak jej popisují někteří lidé. V obou případech to
byl stav očekávání. obyvatelé tohoto světa, jakož i osoby se zkušeností blízkosti smrti,
žili v iluzi svých očekávání. Ze svých osobních očekávání si vybudovali životní styl a
své vlastní osobní prostředí souhlasné s jejich očekáváními, věříce, že žijí v reálném
světě a že vyjma toho, co jim jejich očekávání poskytla, žádné jiné bytí nebylo možné či
myslitelné.

Ve Swedenborgových dobách měl svět duchů čili to, co se nyní nazývá intermediálním
světem, tuto funkci - dovolit lidským tvorům projevit a prožít způsob a styl života
v souladu s jejich očekáváními. Jak víš, po jejich vlastním posledním soudu, jehož byl
Swedenborg svědkem, se povaha tohoto světa úplně změnila. Nikdo zde již nemohl žít
v souladu se svými lidskými představami. Činitel očekávání byl přesunut do
předvstupní oblasti, jak se to vnímá a projevuje v zážitku blízkosti smrti. Jediným
rozdílem je to, že zatímco ve Swedenborgově době život v očekáváních mohl trvat
mnohá staletí (do Swedenborgovy doby), v předvstupní oblasti je velmi krátký, trvá
pouze do okamžiku, kdy osoba, která právě zemřela, překročí čáru, za níž není žádný
návrat možný. Jak víš, Petře, nikdo neví, jak to za touto čárou pokračuje nebo co se tam
děje. Důvod, proč nebylo nikdy nikomu dovoleno, aby se vrátil poté, co tuto čáru
překročil, spočívá ve faktu absolutně individualizovaných a zosobněných očekávání,
kterými každý prochází. Kdyby se měl někdo vrátit poté, co ji překročí, a měl by popsat
zážitky, které se zde odehrály, negativně by to přivádělo lidské tvory do rozpoložení,
aby očekávali tentýž typ zážitků či událostí. Do tohoto procesu by se vkládala jejich
očekávání překážející působení Mé Božské prozřetelnosti, která se vztahuje k jejich
budoucímu osudu; a vměšovalo by se to především do zjevení toho, kým jsou a proč
byli v lidském těle na planetě Nula, což by účinně a zbytečně prodlužovalo jejich
umístění do jimi nakonec zvoleného stavu a rozpoložení. Jsou tu některé další životně
závažné a nejdůležitější důvody, proč po překročení této čáry není takový návrat
možný. Ty jsou však absolutní povahy a nelze vám je zjevit kvůli vaší relativní kondici.
Žádná relativní mysl nemůže plně pochopit, proč je tomu tak.

Jak, Petře, víš, jedním z nejzávažnějších a nejkritičtějších skutků, který se odehraje po
překročení této čáry, za níž není návratu, je nejpodstatnější objev vlastní pravé povahy,
zbavené všech vnucených faktorů, které byly nabyty během života na planetě Nula a
žití takzvaného lidského života. Všechny role, masky, nánosy návyků, nesprávných
identit, nesprávného pojímání, představování, vnímání, přijímání a chápání sebe
samých a podobné nevhodné a nereálné faktory ohledně sebe samých se musí
odstranit a zrušit, aby se mohla opět nabýt původní přirozenost stvořená původně
Mnou nebo jakkoli zfabrikovaná silami negativního stavu před inkarnací na planetu
Nula a náležitě se mohla projevit a uvést do pozice pro další důležité volby. Taková
práce může kvůli své složitosti a důležitosti zabrat ze stanoviska vašeho planetárního
pojímání času dlouhou dobu. Délka této práce závisí na stupni a rozsahu, jakým se kdo
ztotožňuje se všemi těmito rolemi a ostatními vnucenými faktory lidského života. Čím