Page 9 - CHÁPÁNÍ A NAPLNĚNÍ NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA

cítíme přímo v sobě z našeho vlastního nitra. Takto můžeme v první řadě rozlišit
mezi bytím duchovní osobou a pobožnou osobou. Tato dvě rozpoložení se
vzájemně nutně nevylučují, ale nikdy by se neměla jedno s druhým zaměňovat.

Většina lidí neuznává, že k našemu pozemskému životu náleží něco víc, než jen žití
každodenního života se všemi jeho těžkostmi, problémy, starostmi, placením účtů,
interakcemi, aktivitami atd.

Dokonce také lidé, kteří nejsou ani duchovní, ani náboženští, uznávají, že náš
pozemský život, není ve většině případů, nikdy naplněn určitými stanovenými
vymoženostmi. Když máme potřebu mít nové auto nebo lepší auto, nebo nový
domov, nebo větší dům, atd., jen co naplníme naši potřebu nebo touhu v tomto
ohledu, jsme obyčejně spokojeni jen do té doby, než novost této situace nevyprchá.
Jen co nové auto nebo nový dům, nebo cokoliv, co máme, ztratí svou novost a naše
vzrušení z toho, že to máme, pomine, začneme se znovu cítit nespokojení. Do
našeho života vstoupí nová potřeba nebo touha, kvůli které začneme usilovat,
dokud se nesplní k naší spokojenosti, nebo pokud se jí nevzdáme jako nesplnitelné.

Avšak splnění jakékoliv takovéto přechodné potřeby nenaplní náš pozemský život.
Opět se stáváme neklidnými a nespokojenými a snažíme se o něco jiného, abychom
uspokojili naši touhu po tom či onom. Dokonce, i kdybychom získali všechna
možná materiální bohatství tohoto světa, nebo vlastnili všechno, co potřebujeme z
hlediska materiálního života nebo žití, přesto bychom se ve většině případů necítili
šťastní příliš dlouhou dobu. Něco vždy chybí. Vždy existuje něco víc. Dokonce i u
lidí, kteří nevěří v nic duchovního a náboženského, získání určitých bohatství je
nečiní definitivně šťastnými. Po chvíli chtějí víc. Když dostanou víc, stále ještě
nejsou šťastní, protože chtějí stále více. To pokračuje do nekonečna. Bez ohledu na
to, kolik mají, chtějí stále víc.

Příčinou toho, proč jsme zřídkakdy spokojeni s našimi materiálními výdobytky a
vždy chceme víc, je to, že se zoufale snažíme (často bez vědomého uvědomění)
nahradit splnění našich určitých duchovních potřeb materiálním,
tudíž neduchovním zbožím. Naše touha mít víc nutně neznamená, že potřebujeme
víc. Je to emoční náhrada naší vnitřní potřeby po duchovním naplnění našeho
pozemského života.

Pro ty, kteří mají rádi citáty z Biblí Svaté, dovolte mi nyní citovat to, co Ježíš Kristus
řekl o těchto záležitostech. Mnozí neduchovní lidé, kteří budou toto náhodou číst,
budou samozřejmě takovými citáty znechuceni. Je to ale také v jejich prospěch
vědět, co různé zdroje říkají o této důležité záležitosti.

V Evangeliu podle Marka, v kapitole 8, ve verších 36–37, čteme:
"Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě uškodil?"

V Evangeliu podle Lukáše, v kapitole 9, ve verši 25, Ježíš Kristus říká:
"Neboť co je člověku platné, když získá celý svět, ale sám sebe zničí nebo ztratí?"

V Evangeliu podle Lukáše, v kapitole 16, v druhé polovině verše 15, čteme:
"Co je u lidí vznešené, je v Božích očích ohavnost."

A v Evangeliu podle Matouše, v kapitole 6, ve verši 33, se dovídáme, že bychom
měli: "hledejte nejdříve Království Boží a Jeho spravedlnost, a všechny tyto
věci vám budou přidány."

Z výše uvedených citátů je velmi zřejmé, že pravé chápání a naplnění našeho