Page 8 - CHÁPÁNÍ A NAPLNĚNÍ NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA

KAPITOLA PRVNÍ

DUCHOVNÍ ŽIVOT

Naši diskusi o našem pozemském životě začneme duchovním životem.

Co je duchovní život a jak by se měl naplnit.

Mnozí z nás mají velmi nejasné chápání toho, co je vlastně duchovní život. Mnozí lidé
na této Zemi věří, že neexistuje žádná taková věc, jako je duchovní život.
Omezují své chápání našeho pozemského života na každodenní aktivity, které
zabezpečují naše přežití a fyzický materiální blahobyt.

Většina lidí má tendenci plést si duchovní život s náboženstvím. Slovo "duchovní"
pro ně velmi často znamená přidružení k nějakému náboženství, pravidelné chození
do kostela na bohoslužby, vykonávání určitých rituálů a obřadů, modlení se,
vypadat zbožně a mluvit zbožně atd. Jinými slovy, pro mnohé lidi být duchovní
znamená být pobožný. Avšak tato dvě slova – "pobožný" a "duchovní" – nemají nic
společného, nebo jen velmi málo.

Při mých setkáních s mnohými lidmi po celém světě jsem poznal dost takových,
kteří neměli vůbec žádné pochopení pro jakékoli náboženství, ale naproti tomu byli
velmi duchovními lidmi. Na druhé straně znám mnoho lidí, kteří jsou hluboce
pobožní, ale nemají v sobě žádný duchovní smysl. Z tohoto rozdílu je zřejmé, že to,
co někteří lidé považují za duchovní život, není nutně duchovní život, ale něco
jiného.

Ale, jaký je rozdíl mezi duchovním životem a náboženským životem? Na této Zemi se
samozřejmě prochází mnoho lidí, kteří jsou současně pobožní i duchovní. A
samozřejmě jsou mnozí, kteří nejsou ani duchovní ani pobožní.

Být pobožný v podstatě znamená řídit se určitou doktrínou nebo učením jedné
specifické církve nebo náboženské denominace a vykonávat určité aktivity, které
jsou diktovány dogmatem této církve a považovat takovéto vnější úkony za jediné
požadavky duchovního naplnění našeho pozemského života.

Na druhé straně, být duchovní v podstatě znamená uznat ten fakt, že náš pozemský
život je jenom krátká fáze našeho všezahrnujícího života, přechodné období, které je
podřízené určitému vyššímu účelu a smyslu a které je ovládané a řízené hlubokými,
subjektivními, vnitřními dispozicemi. Tyto dispozice jsou výsledkem
stavu záležitostí, které nevznikají v tomto světě nebo ve vnějších faktorech
lidského života, ale pocházejí z úplně odlišného zdroje, který nikdy nemůžeme
vnímat našimi omezenými fyzickými smysly ani náležitě pochopit naší běžnou
vědomou myslí.

Jinými slovy, být duchovní znamená plně uznat a přijmout ten fakt, že náš
pozemský život má hlubší a vyšší smysl a účel než ten, který nám říká naše běžná
čili vnější mysl. Ale uznání a přijetí tohoto faktu nutně neznamená, že vedeme
duchovní život. Abychom mohli oprávněně prohlásit, že vedeme skutečný duchovní
život, musíme zajít o jeden krok dále. Musíme konat v souladu s takovými uznáním a
přijetím. Musíme ohledně toho něco dělat na trvalých základech a nejen o tom vědět
a o tom mluvit. Poznání, mluvení a konání něčeho ohledně toho není určeno tím, co
říká ta či ona církev, nebo ta či ona osoba, ale našimi intuitivními pocity, tím, co