Page 28 - CHÁPÁNÍ A NAPLNĚNÍ NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA

naše myšlenky, pocity, touhy, chtění, přání, vůle, tendence, chování, konání,
motivace a úmysly i všechno ostatní bylo vždy dobré, pozitivní, láskyplné, moudré,
pravdivé a otevřené pro bezpodmínečné sdílení a vzájemný prospěch. Za těchto
podmínek nemohly existovat žádné pocity egoismu, sebelásky či sobeckosti. Takže
nemohly být iniciovány ani se projevovat žádné duševní poruchy a choroby.

2. Duševnost nebo duše každého ve své kvalitě a obsahu byla a je jedinečná,
odlišná a neopakovatelná. Žádné dvě totožné zkušenosti nebyly a nejsou možné.
Důvod pro tuto situaci spočívá v tom, že každá idea každého jednotlivého ducha je
jedinečná a odlišná. Povstává z Absolutního myšlenkového procesu Nejvyššího.
Cokoliv, co pochází z Absolutního Stavu, nemůže být nikdy úplně totožné a stejné
jako něco jiného. Jinak by tento stav nebyl absolutní. V bytí a existenci proto
neexistují dvě ideje, které jsou přesně stejné. Ve své esenci a substanci jsou vždy
odlišné, bez ohledu na to, jak se navenek jeví, že jsou stejné. Toto je nutné
uspořádání Stvoření Nejvyššího, aby se produkovaly nekonečné variace a varianty
procesů a projevů absolutně milující a moudré přirozenosti Nejvyššího.

Takže, duch každého jednotlivce, vybudovaný z odlišné a jedinečné
ideje Nejvyššího, je vždy jedinečný a odlišný. Z tohoto důvodu vyzařuje,
produkuje a přenáší odlišnou kvalitu a obsah duševnosti vztahující se k
jeho jedinečné přirozenosti.

Jak je idea této kvality a obsahu transformována na určitou sebevnímající a
sebeuvědomělou duševnost, tato duševnost či duše bere na sebe a odráží povahu
svého ducha, ze kterého vzniká a povstává. Odsud vyplývá jedinečnost naší duše či
duševnosti.

3. Naše duševnost či duše, ve svém původním stavu, struktuře a formě byla takové
povahy, že byla vždy otočena ke svému zdroji – duchu. Všechny energie naší
duševní činnosti byly usměrněné zpět k duchu, aby nové ideje a jejich příslušné
pocity, emoce, touhy, úmysly, vůle a motivace, atd., mohly přijít do své plodné
zralosti a aby mohl nastávat, postupovat a stávat se (být realizován) neustálý růst,
zlepšení a pokrok. Přímá, obousměrná komunikace mezi naším duchem a duší či
duševností zajistila zdravou, pozitivní, nepřerušenou, nerušenou a nezkreslenou
manifestaci našeho myšlení, cítění, chtění, vnímání, postojů, úmyslů, motivací,
způsobů chování, konání a všech ostatních črt naší duševnosti. Takto udržuje a
podporuje náležitý duchovní způsob komunikace – zvnitřku k vnějšku, z ducha k
duši, k tělu, atd.

Dokud je udržován a zajištěn takovýto duchovní způsob komunikace, nic zlého se
nemůže přihodit. Duchovní stabilita, duševní stabilita a dobré zdraví by byly
zachovávány a udržovány donekonečna. Toto je očekávaný výsledek takovéhoto
uspořádání.

Uspořádání zevnitř k vnějšku nebo od ducha k duši, k tělu, atd., může být nazváno
Božskou realitou vzájemného působení a vzájemné spojitosti. Toto je svaté
proudění a směr, který odráží pravý obraz a podobu Boha.

Proto udržování tohoto proudění a směru zabraňuje čemukoliv negativnímu,
škodlivému a nezdravému vstoupit do našeho ducha, naší duše a našeho těla. Toto
je ideální stav a kondice našeho duševního života.

4. Avšak, s výše uvedeným uspořádáním, nemůže být nikdy efektivně iniciováno nic
negativní a škodlivé povahy. Z tohoto důvodu, v jednom bodu v čase, bylo určitým
tajemným genetickým inženýrstvím a manipulacemi, toto uspořádání zrušeno,