Page 26 - CHÁPÁNÍ A NAPLNĚNÍ NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA

vyžaduje, abychom se obrátili dovnitř, šli do nitra a pozorovali sebe samotného,
namísto toho, abychom byli ve vnějšku a pozorovali vnější sektory naší duševnosti.
Jakákoliv tendence jít do nitra, obrátit naši plnou pozornost na náš vnitřní život, je
nebezpečím pro negativní stav, protože když to děláme důsledně, ztrácíme naši
závislost na zevnějšnostech a začínáme přehodnocovat význam našeho života. Toto
je velmi nechtěný výsledek událostí pro negativní stav, protože nás to postupně
vede k objevení pravdy o všech záležitostech našeho pozemského života, a toto je
jediná věc, kterou negativní stav nechce, abychom udělali – objevili pravdu.
Objevení pravdy znamená konec panování negativního stavu, protože to vede k
našemu vysvobození z otroctví a poroby negativního stavu.

Z výše uvedených tvrzení je zřejmé, že dalším zdrojem našich problémů a
neschopností náležitě chápat a naplňovat náš pozemský život, je naše nenáležité a
omezené chápání, pojetí a praktikování našeho duševního života.

Náš duševní život, ve své úplnosti a kompletnosti, je výsledkem a následkem
našeho duchovního života. Praktikovat zdravý a uspokojující duševní život není
možné bez chápání a poznání toho faktu, že duševní život je pokračováním našeho
duchovního života.

Většina lidí má tendenci věřit, že myslí mozkem, cítí svými citlivými buňkami, že
chtějí a touží svým srdcem, a žijí ve všeobecnosti díky svým fyzickým tělům. Toto je
však velkou iluzí. Tím zvláštním a tajemným genetickým inženýrstvím našeho
současného těla a mozku jsme nuceni věřit, že to je pravdou.

Realitou této situace je to, že naše fyzické tělo, samo o sobě a samo v sobě, není
schopno žádného života, ani cítění, ani vůbec ničeho. Je to náš duch, který myslí,
chce, cítí, touží, koná, chová se atd., prostřednictvím a pomocí našeho fyzického
těla a jeho mozku na této Zemi. Takže náš mozek a tělo jsou nástroji našeho ducha,
který je chycen do pasti v tomto změněném těle.

Náš duch pozůstává z různých důležitých duchovních idejí, které přišly od
Nejvyššího. Tyto ideje obsahují všechny stavy, procesy a podmínky celého bytí a
existence. Jsou vědomostmi "co", "jak" a "proč". Takže náš duch může být
definován jako co, jak a proč. Toto je stav, který neustále nastává. Toto je duchovní
aspekt kohokoliv a čehokoliv. Ale když náhle existuje to "co", "jak" a "proč" – to jest,
co dělat, jak to dělat, a proč to dělat, stává se nutným pro toto důležité
nastávání, aby postoupilo k realizaci sebe samého. Z idejí "co" povstává akt myšlení
a celý myšlenkový proces. Z idejí "jak" povstává akt cítění a všechny naše emoce,
motivace a úmysly. A z idejí "proč" povstává akt chtění a chování. Takže ze všech
idejí ducha vzatých dohromady povstává formace naší duševnosti a její následná
manifestace v životě. Jinými slovy, ideje "co", "jak" a "proč" jsou transformovány na
procesy, které formují naši duševnost či naši duši.

Toto je velmi hrubý, stručný, omezený a povrchní popis toho, jak náš duch formuje
naši duševnost, která je následně vyjádřena v našem pozemském životě skrze naše
tělo.

Z tohoto uspořádání je jasné, že bez existence našeho ducha by nikdy nebyla
možná žádná duševnost. Povstávání naší duševnosti a jejího života z našeho ducha
a jejich závislost na něm je velmi zřejmá.

V původním stavu naší duševnosti, před aktivací negativního stavu a před
rozsáhlými genetickými změnami formy jejího vyjádření a projevu, neexistovalo nic
negativní či protivné. Duch našeho bytí a existence neobsahoval žádné ideje zel a