Page 25 - CHÁPÁNÍ A NAPLNĚNÍ NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA

tohoto popisu duševnosti či duše je zřejmé, že každá jednotlivá osoba má
kvalitativně a kvantitativně odlišnou duševnost, i když některé zřejmé podobnosti
existují mezi všemi z nich. Tyto podobnosti jsou však pouze vnější povahy, takže se
objevují jen v tom způsobu, jakým vyjadřujeme naši duševnost či duši. Naše vlastní
zkušenost naší duševnosti a její vyjádření jsou dvě odlišné věci. Kvalita mého
duševního vyjadřování a vnímání o čemkoliv bude vždy odlišná od zkušenosti
kohokoliv jiného s tou stejnou věcí, i když způsob, jakým to vyjadřujeme, bude v
mnohých případech podobný. Nikdo se nemůže cítit přesně stejně tak, jako já nebo
vy.

Z výše uvedeného stručného popisu duševnosti můžeme usoudit, že duševní život je
osobní, soukromou a všeobecnou modalitou, způsobem a formou, jakými
prožíváme náš pozemský život a všechny jeho aspekty a jak jej vyjadřujeme.

Samozřejmost zkušeností našeho duševního života by nám mohla dát nesprávný
dojem, že si skutečně plně uvědomujeme a plně se staráme o náš duševní život. Ale
realita této situace je celkem odlišná. Co se s námi děje, když myslíme, cítíme,
konáme, toužíme, chceme, atd.? Přemýšlíme o myšlení? Cítíme o našich pocitech?
Soustředíme se na akt našeho jednání nebo na proces našich tužeb, atd.? Většina
lidí nerozlišuje mezi aktem myšlení, cítění, chtění, atd., a objektem svého myšlení,
cítění, chtění, atd. Například, přemýšlíme o koupi nového auta. V procesu tohoto
aktu myšlení nepřemýšlíme o našem myšlení, ale o novém autě, o jeho značce,
velikosti, barvě, rychlosti, pohodlí, pohonu, atd. Nebo pociťujeme cit lásky k
někomu. Když pociťujeme takovouto lásku, nevěnujeme pozornost samotným
pocitům, ale všechna naše pozornost je zaměřená na tu osobu, o které takto cítíme.

Takže, můžeme říci, že je stav a proces naší duševnosti, a je objekt a směr této
duševnosti. Nikdo nikdy nevěnuje žádnou pozornost, nebo věnuje velmi malou (s
výjimkou profesionálních výzkumných psychologů) stavu a procesu
naší duševnosti či duši samé o sobě. Takže, můžeme říci, že nevěnujeme
náležitou pozornost našemu duševnímu životu, protože všechno, o co se
zajímáme, jsou objekty naší duševnosti a ne duševnost sama v sobě nebo v
subjektu, který vyzařuje či vyjadřuje tuto duševnost.

Kvůli náležitému pochopení a naplnění našeho pozemského života musíme se
naučit věnovat stejnou pozornost jak subjektu, tak i objektu naší duševnosti a jejího
života, nebo subjektivním stavům a procesům naší duševnosti, jako také jejímu
vnějšímu vyjádření, zaměření a projevu. Takže, doporučuje se nám, abychom
věnovali pozornost náležitému obsahu a kvalitě naší duševnosti a jejímu životu,
jako také formě, modalitě, způsobu a podobě, jakou ji vyjadřujeme.

Jeden z důvodů toho, proč máme silnou tendenci zanedbávat obsah a kvalitu naší
duševnosti a zaobírat se víc s jejími formálními vyjádřeními, směry a objekty, je
možno najít v následujících faktech.

Když pseudotvůrci utvořili naše fyzické tělo a restrukturalizovali náš mozek,
úmyslně potlačili vědomí našich potřeb po zvažování našich vnitřních, subjektivních
stavů a procesů. Aby mohli lidi udržet mimo je samotné, museli přijít se strukturou,
která by spíš "přirozeně" udržovala lidi zaneprázdněné objekty, zaměřeními a
způsoby vnějších vyjádření své duševnosti, než by věnovala pozornost obsahu a
kvalitě samotného duševního života.

Kvůli těmto tajemným změnám, stalo se pro lidi velmi těžkým věnovat pozornost
kvalitě a obsahu samotného duševního života. Problém s věnováním náležité
pozornosti obsahu a kvalitě naší duševnosti spočívá v tom, že si to od nás