Page 9 - REALITA, MÝTY A ILUZE
P. 9

do   věčnosti   jako   jedinečný  sebeuvědomělý  jedinec.  Délka  vašeho  života  na  Zemi
            je  jen  nepatrný  zlomek  vteřiny,  velmi  krátká  fáze  jednoho  aspektu  života,  lidmi
            zvolená  kvůli  nějakému  poučení  a  účelu.

                   Protože inkarnace na Zemi (samozřejmě na základě vaší svobodné volby) je ale
            inkarnací   do   negativního   stavu,   který   je   ovládán   principem   nevědomosti,
            všechny  vzpomínky   na   vlastní   předešlou   existenci,   v době   před   početím   v
            matčině   lůně,   a  všechny   vzpomínky   na   to,   co   se   stalo   s dotyčným   jedincem,
            jsou   na   základě   volby   vymazány a  nejsou  vůbec k dispozici. Lidé si nemohou
            pamatovat, co se  jim přihodilo   před početím. Toto je nastavení negativního stavu,
            aby nalákal lidi na iluzi a mýtus, že  neexistuje žádný další život před a po, než je život
            z matky, od početí v matčině lůně až  po konec fyzického života. Z tohoto hlediska je
            jasné, že všechny ty bláznivé argumenty  ohledně práva na život, interrupce, odpojení
            umírajícího klienta/pacienta od životního   podpůrného systému, aby se zachoval
            život, jsou marné a zavádějící. Co je život? Oni se  pokoušejí  zachovat  něco,  co  není
            život,   ale   smrt.   V přírodním   stupni   není   nic   živé.   Pouze prostřednictvím
            duchovních principů je přiveden život do toho stupně.


                   Příroda je neustále   oživována   těmi  principy,  je   tedy  zbytečné  diskutovat
            o  takových  záležitostech.  Ty  by  měly  být  výlučně  věcí  osobního  svědomí,  nebo  by
            to   mělo  být  mezi  dotyčným  jedincem  a  jeho  Stvořitelem,  a  ne  věcí  bláznivých
            zákonů   a     kodexů,  kterými  se  lidé  pokoušejí  zasahovat  do  tohoto  procesu  a
            pokoušejí  se  jiným   lidem   vymývat   mozek,   aby   strnule,   zoufale   lpěli   na   tomto
            fyzickém životě a aby uvěřili,  že po něm už nic neexistuje. Naneštěstí, dokonce i lidé,
            kteří tvrdí, že věří v posmrtný  život, nebo věří, že už tu byli předtím, na tomto životě
            lpějí stejně zoufale jako ti, kteří  tomu nevěří.

                   Jaká  je  moudrá,  zralá  cesta  v tomto  ohledu?  „Budu  tady  do  té  doby,  dokud
            tu  budu  potřebný.  Jsem  nadšený,  potěšený  a  unešený,  že  jsem  tady,  neboť  jsem
            zde  na  základě  Božské  Prozřetelnosti  Nejvyššího  a  to,  že  jsem  tady,  má  účel.  Ani
            o  vteřinu  dříve  či  o  vteřinu  později,  až  nastane  čas,  půjdu  domů.  Bude  to  radost,
            potěšení   a     extáze   odejít.   Nebude   žádný   strach   ze   smrti,   neboť   žádná   smrt
            neexistuje.“

                   6. Je mýtem a iluzí myslet si a věřit, že lidský osud a život je předurčený, pevný
            či  uzamknutý   v jedné   pozici   či   stavu.   Lidský   život   není   ani   předurčen,   ani
            navěky     zafixován   v   jedné   pozici   či   stavu.   Namísto   toho   je   lidský   život   určen
            svobodnou volbou  jedince, svobodou, nezávislostí a vlastním odhodláním neustále
            duchovně postupovat.  Lidský  život,  osud  a  volby  jsou  ve  stavu  neustálé  změny,
            proměnlivosti,  modifikace,  doplňování, budování atd. a  nikdo není  nikdy odsouzen
            být  navěky v něčem či někde,   jen  pokud  si  tak  nezvolí  ze  své  vlastní  svobodné
            vůle.  Nicméně,  v Absolutním  Stavu  Nejvyššího  jsou  lidské  volby  předvídány  a  jsou
            poskytnuty  všechny  příležitosti  pro  jejich  aktualizaci  či  realizaci, spolu  s věčnou
            možností  a  volbou  změnit  jakoukoli  situaci, okolnost, stav  a   místo.   Takže   toto
            předvídání z bezprostorového a   z bezčasového rozpoložení Nejvyššího je nepravdivě
            považováno některými  náboženskými  doktrínami a filosofiemi  za  předurčenost  a
            nezměnitelnost   vlastního   stavu a rozpoložení na věčnost. Nic není dál od pravé
            reality. Pravé duchovní principy  neobsahují žádnou představu definitivnosti, ale jen
            potenciálnost být tím, co si zvolíte   ze své svobodné volby. Takže tento mýtus má
            nesmírné důsledky pro terapii. Pokud by  lidé  nebyli  schopni  se  změnit,  jaký  by  byl
            smysl  jakékoli  terapie?  Každý  terapeutický  přístup je postaven na schopnosti lidí
            změnit se a na víře, že se mohou změnit. Můžete  si    zvolit,    že    budete    nešťastní,
            nebo    si    můžete    zvolit,    že    budete    šťastní.    V obou  případech je to vaše volba a v
   4   5   6   7   8   9   10   11   12   13   14