Page 58 - REALITA, MÝTY A ILUZE

na základě toho, že se jeden miluje s neustále měnící se bytostí a s celým stvořením,
reprezentovaným skrze jedinečnost toho jednoho jedince; je to omezující?

P: V podstatě není řečeno, že ano. Je to volba; není na tom nic špatné... není na
tom nic špatné, ale je to omezující, protože vylučuješ všechnu ostatní jedinečnost,
která se nemůže nikdy opakovat v nikom jiném.

X: Myslím, že nám můžu pomoci toto objasnit. Jak to já chápu, Z. v
podstatě přistupuje k tomuto problému z úhlu, který vyvolává otázku: mohu
uniknout z pasti výlučnosti, která je duchovně zničující, když budu považovat své
milování se s vlastním manželským partnerem za univerzální akt uctívání? Namísto
toho, abych se pokoušel odpovědět na tuto otázku, dovolte, abych se s vámi podělil o
svůj zážitek, který nám to může pomoci objasnit. Nejsem si jistý, ale mám pocit,
že je relevantní a může být nápomocný. K formulaci, ke které jsem postupně pro
sebe dospěl v mém manželství s S. poté, co jsme se vzali, byl tento způsob
formulace tohoto, který byl v té době pociťován spíše jako psychologická
formulace než jako duchovní formulace, aby to bylo všechno formulováno ve
smyslu mého pravého já, mého nejniternějšího já, abych to pociťoval spíše ve
smyslu psychologického kontextu než duchovního kontextu; a způsob, jakým jsem
si to pro sebe zformuloval, byl, že primárně nejsem zavázán své ženě, ale svému
nejniternějšímu já. Jsem zavázán být věrný svému já, takže pokud se moje já
rozhodne milovat se pouze s mojí manželkou, budu se milovat jen se svojí
manželkou. Ale v okamžiku, jak se moje já rozhodne milovat se s kýmkoli jiným,
budu tomu já věrný, aby to, co jsem prožíval, bylo, že jsem oddán tomuto vnitřnímu
vztahu k mému nejniternějšímu já, což bylo mé manželství, a já jsem byl připraven
být stále věrný tomu já, aby, pokud by si to já skutečně přálo milovat se jen s
touto jednou ženou, jsem byl věrný svému já, pokud by to byl pravý pocit, ale
nebyl tam žádný dojem výlučnosti, žádný dojem omezení. Byl tam pocit, „jsem
zavázán být věrný svému já, a já je svobodné, takže vždy, když si já zvolí, že se bude
milovat s kýmkoli jiným, nic mi nebrání to udělat“, abych se tímto způsobem
osvobodil od orientace k výlučnosti. Takže nevím, zda to je, či není užitečné pro
ostatní; vím však, že to bylo nesmírně užitečné pro mne.

P: V jistém smyslu, když hovoříme o manželství, hovořme o vnitřním manželství
feminity a maskulinity v nás, ne s nějakým zevním jedincem. Samozřejmě, že v
takovém vztahu, o jakém hovoříš, je dost těžké si představit, že se tam nachází pravá
duchovnost na pozemské úrovni v negativním stavu, kde nedochází k žádným
očividným změnám, a tyto jsou velmi nepatrné a pomalé a všechno se rozkládá, jak
tělo stárne a opotřebovává se, a podobně. Je to situace úpadku, takže ztrácíte
motivaci a stává se to věcí povinnosti, a skutečná sexuálně nabitá situace,
vzrušení, které by uspokojilo duchovnost... obsah duchovnosti v sexualitě v tomto
případě chybí.

V duchovním světě v pozitivním stavu je ovšem ohavností myšlenka
nesdílet sebe sama se všemi ostatními, ať už v mém manželském partnerovi, nebo
prožíváním mého manželského partnera v ostatních. O toto tu jde. Tvá situace
by omezovala zakoušení tvého manželského partnera v ostatních. Toto je problém.

Z: Jaká myšlenka?

P: Že bych se omezil jen na prožívání sebe sama a ostatních jen v mém
manželském partnerovi, a omezil bych se v tom smyslu, že bych nedovolil, abych
prožíval mého manželského partnera v ostatních. Já prožívám ostatní v mém