Page 23 - pzncelek

POSELSTVÍ ŠESTÉ

O swedengorgově chápání Posledního soudu.
O Bibli a jejích rozličných významech

Dne 30. března 1982

Dnes byla přijata od Pána následující poselství.

Dneska pouze dvě stručné připomínky:

Za prvé, to, čemu byl Swedenborg svědkem ve světě duchů jako poslednímu soudu, bylo ve
skutečnosti ukončení Temných věků. Nebylo to ukončení typické lidské éry. Poslední soud
byl vykonán v určité oblasti v intermediálním světě, jež byla zodpovědná za ustanovení,
udržování, napájení a podporování věčného trvání Temných věků ve světě duchů i na
planetě Zemi. Všechny ostatní světy a zbytek zprostředkujícího světa a jeho oblastí se
tohoto soudu nezúčastnil, protože v té době typická lidská éra ještě nesplnila svůj účel a
užitek z hlediska Velkého plánu Nejvyššího.

Swedenborg tyto události vnímal jako globální, a nikoli jako lokální. Tato lokální událost
musela být podniknuta za účelem přípravy na ukončení typické lidské éry a pro zahájení
Věku nové duchovnosti. Z určitých duchovních důvodů nebylo Swedenborgovi dovoleno,
aby vědomě věděl, že to, čeho je svědkem, nebyl počátek Nového věku, ale krajně
důležitého období přechodu z Temných věků do Věku nové duchovnosti. Extrémní
důležitost této události poskytla Swedenborgovi pochopitelný pocit (byť nesprávný), že to
byl počátek Nového věku. Swedenborg neuvědoměle pociťoval, že tyto události během jeho
doby simulují začátek Nového věku. Proto správně vnímal, že by zde neměl být žádný
nápadný rozdíl v životních stylech lidí na planetě Zemi. Neměl být rozeznatelný jako
výsledek posledního soudu, který byl vykonán nad zakladateli a zvěčňovateli Temných
věků. Jedinou zřejmou věcí měla být větší duchovní svoboda myšlení, vyjadřování a
racionálního myšlení. Odtud pochází tak rozšířené vědecké osvícení, ale již ne tolik
rozšířené duchovní osvícení, nastávající jako výsledek tohoto soudu. Na přírodní úrovni,
před ukončením typické lidské éry, bylo nutné začít nejprve s vědeckým osvícením (aby se
v lidské mysli rozptýlila hustá temnota pověr, předsudků a předpojatostí Temných věků)
před tím, než by se široké duchovní osvícení mohlo zachytit s trvalými výsledky.

Za druhé, otevření vnitřního a niterného smyslu Bible, zjeveného Swedenborgem, se na
Zemi nemohlo v široké míře uchytit, jak mnozí očekávali. Dokonce i nyní jen několik lidí na
Zemi ví o vnitřním a niterném smyslu Slova. Převážná většina křesťanů stále rigidně lpí na
doslovném smyslu Bible, aniž by v ní vnímali jakýkoli jiný smysl či význam.

Pokud existuje typická lidská éra, je nemožné, aby se mnohonásobný smysl a význam Bible
a jiných svatých knih mohl na Zemi uchytit. Pokud by tomu bylo tak, lidé by měli sklon
využívat tyto významy pro své nízké motivace, což by vedlo k profanaci svatosti Slova a, ve
vyšším smyslu, Pána. Taková profanace by vedla k jejich věčnému zatracení. To je to, co
v zásadě znamená neodpustitelný hřích (proti Svatému duchu). Jelikož nikdo správně
nechápe tyto významy (Swedenborgovi bylo dovoleno zjevit jen malinký zlomek těchto
významů – nedostatečný k znesvěcení), nikdo je nemůže znesvětit a být zatracen na
věčnost. V tomto smyslu neexistují takové věci jako neprominutelné hříchy. Opět se
opakuje: Vnitřní smysl hovoří o potencialitě takové situace, která může vést k věčnému
zatracení spácháním neprominutelného hříchu. Doslovný smysl ale tuto potenciální
možnost obrací v konečnou a absolutní jistotu. Paradox je zde zřejmý: Přechodnost
dočasného přírodního stupně rigidně lpí na nesprávné ideji jeho iluzorní nesmrtelnosti. Nic
v tomto stupni není trvalé. Za těchto okolností se tudíž nemůže přihodit nic, co by přivádělo
do nezměnitelného stavu a rozpoložení. Pokud existuje typická lidská éra, Pán dobře pečuje
o to, aby nikdo nikdy nebyl s to spáchat takovou profanaci.