Page 348 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

KAPITOLA 16.

Jsou tedy v tomto kroku praktikování Nového zjevení postulovány dva požadavky:
Jeden je v tom, že máte mít vztah k Pánu Ježíši Kristu, uctívat Jej/Ji a přistupovat
k Němu/Ní z pozice svobody a nezávislosti, ze své vlastní vůle a volby, bez jakéhokoli
vnějšího nátlaku. Za druhé: Máte zahájit ten krok sami. To nemůže vycházet od Pána
Ježíše Krista.

Důvod pro druhý požadavek je ve faktu, že Pán Ježíš Kristus je ve stavu a procesu
nepřetržitého odpovídání či odezvy, dávání a sdílení se. Toť Jeho/Její pravá

Přirozenost. Vše je vždy zde. Avšak aby se to vidělo, slyšelo, dotýkalo a používalo, musí

se obrátit pozornost na tuto skutečnost a aktivně zahájit akt hledání, slyšení, braní a
používání. Toto je princip vzájemnosti a reciprocity. Nejste pasivními,
automatizovanými přijímateli něčeho. Jste aktivními, svobodnými a jedinečnými

účastníky v tomto procesu. Jako svobodné sentientní entity máte usilovat o to, abyste
ukázali dobrou vůli a dali najevo, že si přejete svobodně se podílet na tomto procesu
přijímání a použití toho, co je neustále a soustavně k dispozici. Není jiné cesty k

přivlastnění si všech věcí dávaných vám Pánem Ježíšem Kristem.
Jestliže se jakoukoliv náhodou cítíte příliš slabí, abyste v tomto ohledu započali
s projevováním nějakého vlastního úsilí, pak se vám radí, abyste poprosili Pána Ježíše
Krista, aby vás obdaroval plností takové schopnosti. Jak bylo uvedeno mnohokrát
dříve, nedostanete nic, aniž o to nepožádáte. Tento krok platí pro každého bez ohledu
na to, o jaký typ života jde - pravý život pozitivního stavu; mrtvý život stavu
negativního či lidský život.

3. Během vzývání či obracení se k Jménu Pána Ježíše Krista není déle vhodné uznávat
Pána Ježíše Krista pod žádnou jinou formou, žádným jiným aspektem či stavem než
v Jeho/Její Nové přirozenosti.

Závažnost přijetí faktu, že Bůh se stal tělem v osobě Ježíše Krista, jíž byla zdůrazněna

apoštoly Ježíše Krista. Nicméně - ač vpravdě Božský - byl Ježíš Kristus jejich pojetí
v

stále viděn jako Entita oddělená od Svého Otce - Pána Boha Nejvyššího, který byl jimi
vnímán primárně jako mužská postava. Ale v každém případě přiznávali skutečnost, že
veškerá moc a sláva i celé stvoření bylo Ježíši Kristu dáno Jeho Otcem. Dát moc, slávu a
všechno ostatní Ježíši Kristu, znamená vzdání se dřívější Boží přirozenosti, jaká byla

před Prvním příchodem Ježíše Krista, a získání zcela nové, jaká bude mít veškerou moc

a daleko více než ta první. Avšak v té době pravý význam tohoto sdělení většině
apoštolů unikl.

Emanuel Swedenborg se zabýval tímto předmětem daleko hlouběji. Především uznal
skutečnost, že Pán Ježíš Kristus je jediným pravým Bohem. Za druhé uznal za životně
nejzávažnější fakt, že pro náležitý vztah a bohoslužbu vůči Pánu Ježíši Kristu je
absolutní nutností přijetí skutečnosti, že Nejvyšší učinil Své Božství lidským a posléze
učinil Své lidství Božským a tak jej znovu sjednotil se Svým Otcem.

Nicméně až do té chvíle nikdo nevěděl, co se přesně stalo s fyzickým tělem, které Ježíš
Kristus vzal s Sebou po Svém vzkříšení a odchodu z vaší planety. Zlidštění Jeho/Jejího
Božství a Zbožštění Jeho/Jejího lidství se může pojímat v termínech čistě duchovních,
duševních či psychologických. Nezahrnuje to příslovečné lidské tělo. A přece tento