Page 346 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 346
KAPITOLA 16.
Tento typ uctívání vylučuje jakýkoliv formální, ritualizovaný, vnější, dogmatizovaný a
kteréžto
procedurální přístup. Na místo toho zdůrazňuje niterné přijetí Boha v srdci, z
pozice se odvozuje a je určen osobní životní styl. V tomto ohledu uctívat Boha a mít
souladu s
k němu vztah, znamená vést určitý životní styl v duchovními principy, jak
jsou definovány Bohem ve vašem nitru. Toto byl dosud jediný přijatelný způsob
uctívání Boha. Nebylo dáno žádné jiné zjevení o této záležitosti s ohledem na změnu
nebo modifikování způsobu, jak mít vztah k Bohu jak jej uctívat.
a
Avšak hlavní idea této dávky Nového zjevení dává všem na vědomí, že tato situace se
úplně změnila, stejně jako se i zcela změnila definice Boha. Nová definice Boha byla
formulována na konci předešlé kapitoly. Změna té definice vyžaduje změnu způsobu,
jakým mají lidští tvorové vztah k Bohu a jak ho uctívají.
Především, a počínaje tímto okamžikem, je jediným přijatelným způsobem vzývání
Jména Pána Ježíše Krista. V pozitivním stavu stvoření toto znamená, že jakákoliv jiná
jména, pod jakými se Bůh uctívá a navazuje se k němu vztah, nejsou déle přijatelná.
Bůh se všemi svými jmény i ne-jmény se stal úplně a naplno Pánem Ježíšem Kristem.
Nyní je jasno, že pojem Pána Ježíše Krista zahrnuje všechny aspekty Boha v jejich
celku. Dosud existovala tendence dávat různým aspektům Boha rozličná jména a ne-
jména (ne-jména značí přiznání těch aspektů Přirozenosti Boží, které nebylo možno
pojmenovat pro nedostatek korespondujícího pojímání jejich podstaty v relativní
sentientní mysli. Jedinou věc, kterou ta mysl znala, bylo to, že takové aspekty zajisté
existují). A ačkoliv tato situace pro členy pozitivního stavu neznamenala separaci,
rozkol či rozdvojení Jediné Přirozenosti Boží, byla, naneštěstí, velice úspěšně využita
mocnostmi negativního stavu a lidskými tvory k výrobě nehorázných zmatků mezi
všemi, jakožto i k fabrikování přečetných náboženství s nanejvýš rozpornými
duchovními představami, s používáním různých Božích jmen v oddělenosti a
rozdělenosti pro dokazování správnosti jejich způsobu bohoslužby.
Jeden z mnohých důvodů, proč Nejvyšší získal Novou přirozenost, byl v tom, aby
v
eliminoval rozdíly pojímání různých aspektů Jednoho Boha pod rozličnými jmény.
Potřeba pro zahrnutí lidských elementů i prvků zóny vymístění do Jeho/Její
kýmkoliv ze
Přirozenosti vyvěrá z faktu, že je daleko snazší pro každého, aby jednal s
své vlastní pozice a přirozenosti. Až do té doby byl Bůh pro lidské tvory, jiné bytosti i
tvory v zóně vymístění buď abstraktním pojmem, s jakým nebylo možno navázat
žádný smysluplný vztah (konec konců, jak můžete jednat s abstraktním pojmem?),
anebo ho považovali za někoho familiárního a viditelného. Poslední situace dala popud
k tomu, že mnozí císaři a králové na vaší planetě, jakožto i mnozí tvorové v peklech, se
prohlásili za bohy. Tak aspoň mohli být viditelnými a přístupnými ve svém konkrétním
fyzickém stavu. Ovšem, tato situace byla a je duchovně velmi nebezpečnou, protože
vede k tomu, že lidští i jiní tvorové uctívají falešné bohy, kteří nikdy nebyli, nejsou a
nebudou bohy. Následky takových proklamací a takového uctívání nejsou vůbec
příjemné.
Z tohoto důvodu, a aby splnil Svůj slib, pojal Nejvyšší také lidskou přirozenost a po té,
co ji učinil Božskou, zahrnul ji do Své povšechnosti, čímž ji učinil jedním se všemi
jinými aspekty Svého Absolutního jsoucna i Absolutního bytí, stav se Pánem Ježíšem
