Page 274 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

KAPITOLA 12.
v
povaha femininity a maskulinity lidských tvorech nemá vůbec vztah k tomu, co je

skutečně pravá maskulinita a femininita.

15. Povaze samotného života je vlastní jeho užitečnost. Principem, mnohokráte dříve
formulovaným, je, že nic neexistuje bez nějakého účelu. Všechno v jsoucnu a bytí se má
nejen potvrdit co do platnosti, ale také ospravedlnit. Ospravedlnění jakéhokoliv
v
jsoucna a bytí je užitku, kterému slouží či který poskytuje. Takže dokonce i sám život

se musí ospravedlnit svou užitečností. Je život užitečný? Jakému užitku slouží?

v
-

V Absolutním stavu Absolutního ducha Absolutního života Pánu Ježíši Kristu

projevuje se tato užitečnost jeho tvořivým procesem. Tvoří-li se za účelem sdílení a

vzájemného oplácení, v zájmu samotného principu, pak se činí něco pro něčí potěšení a

ku prospěchu všech. Jelikož samotnému životu je vlastní tvořivý proces, je jeho

užitečnost určena již samou jeho povahou. Život, protože je životem, je užitečný.
Užitečnost všech nositelů života se určuje podle rozsahu, v jakém používají toho života

pro své vlastní tvůrčí snahy za účelem sdílení a vzájemného oplácení v zájmu

samotného principu. Čím více používají svého života pro tento účel, tím jsou
užitečnější a tím jejich žití má větší míru ospravedlnění.

Užitečnost nesentientního života se odvozuje ze služeb, jaké poskytuje pro udržení

rovnováhy a ekologie prostředí a jako zdroj energie poskytované tělům sentientních

entit. Užitečnost mrtvého života negativního stavu se může vidět ve faktu, že nemá

žádný užitek. Znázornění neužitečného života je užitečné pro poznání toho, co je
opravdový užitek. Tímto aktem mrtvý život dočasně ospravedlňuje své jsoucno a bytí.
Užitečnost lidského života je určena faktem, že znázorňuje veškerému stvoření, co se
nemá volit a jak se nemá žít. tomto zobrazení je jeho ospravedlnění.
V

16. V evangeliu dle Jana, kapitola 11, verš 25 je napsáno: ‚Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení
a život…“‘ Toto sdělení přináší na světlo zcela jiné chápání toho, čím vlastně je

opravdový život. Doposud byl život popsán strukturně, jako stav a proces Absolutního
ducha Absolutního života Pána Ježíše Krista a jak funguje v nositeli toho života či ve
-

V
všech těch, co jsou tímto životem naděleni. spoluoznačení výše uvedeného sdělení je

ještě jiný přístup k chápání života. Nevztahuje se ke struktuře, dynamice, obsahu a
součástem života, jimiž se život obecně popisuje a pojímá, nýbrž k duchovní jakosti
života.
Tedy máte zde život jako takový a žití toho života. Otázkou je, jak se život žije. Jinými
slovy, otázka zní, co je kvalitou prožívaného života? To je duchovní pojetí ze stanoviska
jeho etického a morálního uplatnění. Není dost jen mít život, ale tento je třeba prožívat
nějakým způsobem.
Ráz a způsob, jakým se život žije, rozhoduje o tom, zda jeden je vskutku na živu a

doopravdy žijící. Jak vidíte, je zde použito dvou výrazů - ‚naživu‘ a ‚žijící‘. Většina

lingvistů zaměňuje tato slova jako synonyma. Zde však slovo ‚naživu‘ znamená být

nadělen životem; toť stav života. Jedinec má život. Zatím co slovo ‚žijící‘ znamená

proces života čili jak se ten život prožívá.