Page 122 - KOROLARIA NOVÉHO ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

individua, se celkem vzato stávají něčím velmi familiárním a zdánlivě bezpečným a
jistým. Takové jsou všechny návyky a zautomatizované a ritualizované způsoby
chování, jednání, myšlení, cítění, vztahů a podobné elementy. Takže tyto věci se
lidem stávají opěrnými body důvěrně známého.

Je tu ale jiný bod v pojetí důvěrně známého. Vztahuje se k něčemu, co bylo původně
vloženo do lidských genů pseudotvůrci. Má to vztah k tomu, jak jsou lidé
uzpůsobeni vnímat realitu svého jsoucna a bytí a taktéž, jsoucna a bytí obecně.
Zakládajíce na tomto uzpůsobení je pro ně jedinou věcí, která je skutečnou, a tudíž
důvěrně známou, to, co vnímají svými vnějšími senzorickými orgány. Nejsou si
vědomi skutečnosti, že jejich senzorické orgány byly původně pozměněny tak, aby
jim poskytovaly nesprávné vjemy světa kolem nich, jakož i jich samotných. Zároveň
byli uzpůsobeni tak, aby se spoléhali jen na to, čím jsou napájeni z vnějšku své
mysli, to jest z něčeho, co je mimo nich, co se odlišuje od jejich osobních vstupů.
Vstupující údaje o všem přicházejí vždy z jejich vnějšku. Při jejich rozvoji a založení
vnímání je jim cokoli přicházející z vnějšku, či, jinými slovy, cokoli mohou slyšet
svýma ušima, vidět očima, ochutnat svými chuťovými pohárky, vnímat svým
dotykem atd., důvěrně známé a pro ně pohodlné. Cokoli jiné, mimo jejich způsob
vnímání, je velmi neznámé a nepohodlné.

To je typický způsob života v negativním stavu a života lidí. Skutečností této situace
je to, že takzvaná familiarita, na níž tak lidé Ipí, je fakticky nereálná - vzhledem k
obecné definici života i lidského života speciálně. Zároveň to, co lidé pociťují jako
důvěrně známé a pohodlné, ve skutečném jsoucnu a bytí buď vůbec neexistuje,
nebo je to pokroucením a karikaturou pravé reality jen velmi málo se jí podobající či
ji odrážející. Na druhé straně mince je fakt, že povaha této familiárnosti nemá svůj
vlastní původní život, ale je vstupem idejí někoho jiného, idejí, které ve své podstatě
a formě nevznikly v lidském životě nebo na planetě Nula. Jinými slovy: Realita je za
scénou, ne na scéně. Aby se to tedy zopakovalo: Co lidé vnímají jako realitu, není
pravá skutečnost, ale realitou je to, co je za jimi považovanou skutečností, či to, co
způsobuje, že jejich skutečnost se jeví jako realita.

Avšak to, co je za jimi považovanou skutečností, je lidem naprosto cizí, a tudíž se
tomu za každou cenu vyhýbají, lpíce namísto toho na tom, co je nereálné a je jen
povrchní a přechodnou pseudorealitou, kvůli faktu, že je jim to důvěrně známé,
potvrzované jejich způsobem vnímání prostřednictvím senzorických orgánů. A
cokoli, co je s tím v protikladu, protiřečí tomu či to zpochybňuje, to vše je jim velmi
nepohodlné a cizí, takže mají soustavný sklon to přehlížet či se tomu vyhýbat.

Vzhledem k tomu mají lidé nesprávný sklon nebrat v úvahu nic, co přichází z jejich
nitra či z nich. Většina z nich dokonce popírá, že takové nitro existuje. Niternosti
neboli niterný stav je něčím, co je jim značně cizí. Je-li to nefamiliární, pak je to
nebezpečné, nepohodlné a není to nutné. Takže past negativního stavu je nastavena
a většina z nich do ní padne velmi snadno, „pohodlně“ stagnujíc ve vlastní nereálné
familiárnosti, považované jimi za jedinou skutečnost, kterou jsou ochotni přijmout,
ve které chtějí být a se kterou chtějí zacházet.

Aby se vyhnulo této pasti, doporučilo se vám, abyste si přivykali pohlížet za
scénu, za všechny tyto metody a praktiky a nad tuto pseudorealitu typického
lidského vnímání. To znamená uznat a přijmout skutečnost, že je tu více než to, co
se právě odehrává na scéně lidského života. A že vše na této scéně má hlubší,
niternější smysl a účel; a že nic se neodehrává bez zvláštního souhlasu a přípravy