Page 15 - hinz

Stvořením Nejvyššího, které existuje v těchto čtyřech ohavných přesvědčeních a
v islámské církvi. Avšak zbylým dravcům, ačkoli jim byla odňata jejich moc panovat,
byl prodloužen život na nějaké období a čas. To znamená, že těmto částem či ideám
nebo pojetím anebo myšlenkám čtyř hrozných přesvědčení těchto náboženství,
které se nevztahují k panování a touze po moci a po zkáze duchovnosti, ale vztahují
se k jiným aspektům Absolutní přirozenosti Nevyššího, které jsou zvráceny, bude
dovoleno na nějaký čas zůstat, aby se lidem poskytl dostatek času pro přizpůsobení
se a přijetí těchto faktů o čtyřech hlavních náboženstvích, která lidé považují za
jsoucí od Boha, která jsou však fakticky fabrikacemi nejhlubších pekel. To lze
nazvat přechodným obdobím.

Verše 13 a 14 se vztahují k pojetí Ježíše Krista, Kdož je zde nazýván Synem člověka.
Syn člověka, jak je známo, označuje ryzí a původní pravdu před její zamořením,
zašpiněním a otrávením a souvztaží s ní. Těmito pravdami je, že Ježíši Kristu bylo
dáno panství a sláva i království a že všichni lidé, národy a jazyky Mu mají sloužit a
že Jeho Panství je věčně trvající, které nepomine, a Jeho Království takové, které
nebude zničeno. Tím se označuje nová doktrína Nového zjevení, která nemůže být
zničena, neboť je založena na těch čtyřech substanciálních a esenciálních
Absolutních aspektech Absolutní přirozenosti Nejvyššího. Doktrína také obsahuje
nejdůležitější zjevení o tom, že Ježíš Kristus je jediný Nejvyšší, kdož je sjednocen se
Starodávným dnů, a Starodávný dnů, Kdož je Nejvyšší, se nyní stává Ježíšem
Kristem skrze sjednocení Božského lidství a Lidského Božství, a že je jen jeden
Bůh, Pán Ježíš Kristus, kterému se má sloužit a jehož království nemůže být nikdy
zničeno.

Čtvrtý dravec, jímž je islamismus plus všichni ti v židovsko - křesťanském,
hinduistickém a budhistickém náboženství a jejich rozličných odvozeninách, se
seskupí dohromady, čili se pseudosjednotí, aby zničil všechna ostatní pojetí, ideje a
duchovní svobodu, aby mohl ustanovit své vlastní panství nad celým Stvořením,
přeuspořádat ho dle své vlastní podoby a obrazu, což znamená hovořit troufalými
slovy proti Nejvyššímu.

Svatí, kteří jsou zmiňováni v této kapitole, jsou všichni ti po celé zóně vymístění a
v příslušnosti k těmto čtyřem hlavním náboženským doktrínám či církvím, a ke
všem jejich odvozeninám, kteří se neztotožnili s hroznými přesvědčeními a
falešnostmi svých náboženství. Nepřijali žádnou okázalost a falešnou duchovnost,
která v nich existuje, ale zachovávají svou čistotu, spoléhajíce se pouze na Jednoho
Nedělitelného Boha, Kdož je Nejvyšší, Pán Ježíš Kristus. Také si prosím
povšimněte, že čtyři velká divá zvířata vyšla z moře, každé odlišné od ostatních, jak
se popisuje ve verši 3 této kapitoly. Avšak ve verši 17 je řečeno: „Ti velcí dravci,
kteří jsou čtyři, jsou čtyři králové, kteří povstanou ze země.“ Význam tohoto je
následující:

Čtyři velká divoká zvířata, čili čtyři velká pekelná přesvědčení ohledně přirozenosti
Nejvyššího byla vyvinuta v nejhlubších peklech. Moře souvztaží s pekly. Slovo
„král“ označuje pravdu. „Čtyři králové“ znamenají čtyři základy a podstatnosti pravé
přirozenosti Nejvyššího, jak se projevují v přírodním stupni. Jejich království
znamená čtyři hlavní duchovní doktríny a čtyři hlavní duchovní náboženství, jež
existují po celé zóně vymístění a zvláště na planetě Zemi, jež mají vztah k těmto
čtyřem pojetím Absolutní přirozenosti Nejvyššího. Protože ale uvedení čtyři králové
nepřišli z nebe, nýbrž ze země, zde králové znamenají zfalšovanou, zvrácenou a
zkreslenou pravdu a čtyři králové označují čtyři hlavní duchovní doktríny a jejich